čtvrtek 27. srpna 2015

Zkurvený právní rámce

Motto:
„Doktrína právní kontinuity exkomunistů Rychetského a Jičínského a shovívavost Václava Havla vůči komunistickým kamarádům z disentu zabránily tomu, co bylo nabíledni a čekal to každý, včetně komunistů samých. Jelikož slušnost je pojem pro tyhle lidi neznámý, pochopili to jako slabost a dnes jejich drzost přesahuje všechny meze.“
Astonův úvodník, Neviditelný pes ze dne 26.8.2015

Kovaná komunistka Semelová (mimo jiné důkaz pro mé tvrzení, že některým učitelkám by měl být zcela natvrdo zakázán přístup do škol!), takže tahleta rudá kráva Semelová bude pohnána před soud. Čeká nás období komentářů, které opět vytáhnou Havlovu nechuť či neschopnost razantně se vypořádat s komunistickou stranou hned po Listopadu. Opět se dočteme o neschopnosti tehdejších právníků vypořádat se se změnou systému, o zoufalém trvání na zachování právní kontinuity, o neschopnosti připravit nedokonalý lustrační zákon, o tichém vyhnití komunistických zločinů atd. atd.
Dlouhá, opravdu dlouhá léta kroutím hlavou nad tím, že stejná, spíše tedy násobně větší kritika, jen s opačným znaménkem, je vytrvale spojována se starou polistopadovou bájí o nepřipuštění právníků a nepřipravenosti právního rámce pro polistopadové ekonomické změny – tedy odstrčení těch samých právníků, kteří nezvládli ani sobě vlastní parketu transformace právního řádu.

Představa, že parta právníku se zkušeností buď odstavených osmašedesátníků či podnikových právníků všech těch n.p., s.p. či o.p. vytvoří během několika měsíců právní rámec transformace národního hospodářství, mně přijde hodně úsměvná! Jásněěě! Už slyším ty argumenty, jak by se zabránilo rozkradení majetků, tunelování fondů a nevím čemu ještě. Nejsem obecní prosťáček, abych si myslel, že nikdo neukrad ani sušickou sirku, Poldinu sponku či nějakej ten slezskej ingotek! Ovšem také jsem si jist, že by ten vzývaný právní rámec nezabránil vůbec ničemu. Leda tak by se prohodily gangy, a to nejspíše z mladých harvardů na staré soudruhy ředitele. Agónie socialismu by trvala dalších deset patnáct let, a nakonec by se stejně privatizovalo hlava nehlava – třeba po řeckém způsobu, řekněme uboze pokrachovém.

Apropó – není sympatičtější upřímný tunelář podvádějící tak nějak postaru tisícikorunové podílníky, než pokrytecká ždímačka státních a evropských dotací? Než všechny ty počestné koncerny, klastry,  průmyslové zóny, aquaparky, betonáři a asfaltéři….? Tedy než ti nepostižitelní machři přisátí na cecek veřejných prostředků od měst až po ministerstva? Přičemž vrcholným extrabuřtem je usednutí takového šíbra do ministerského křesla!

Ale zpátky k právním rámcům. Jeden z nich mne živí, a tak jsem v posledních letech přímým svědkem vytváření právního rámce pro jednu z důležitých noh světové ekonomiky, pro bankovní industrii. No, řekněme si hned na začátku, že představa, že banky řídí ekonomové, je dávno zoufalou iluzí. Desetitisíce stran regulací, nařízení, směrnic, guidelines, best practise, zpráv a doporučení Basilejského výboru pro bankovní dohled, zpráv bruselského Finepu, Cepsu, EBA, EBF, EBIC, ECB, ECONu, ESMA, ESRB, FSB a nevím čeho ještě, to vše je vytvářeno právníky tak důkladně, že řada regulací jde už teď proti sobě, a co požaduje jedna směrnice zcela zásadně, jiné nařízení zakazuje. A teď do toho nastoupí právníci z našich národních institucí a usilovně transponují vyšší regulatorní povinnosti na národní úroveň, a modifikují, a přidávají si, a pořizují vlastní výklady…. A tak čas od času narazím na skvosty, kdy je na první pohled zřejmé, že dokument je sice právně dokonalý, ale fakticky se jedná o blábol. Příklady? Mám, to se ví, že mám! Pro zájemce uspořádám seminář. Ale za sazbu, kterou si účtují právníci, aby vysvětlili to, co předešlí právníci vymysleli na základě regulatoriky zpracované předchozími právníky.

A tak mě prostě doslova děsí představa, že by se ekonomické transformace po Velkém kapitalistickém polistopadovém skoku ujali právníci. Dopadlo by to jako s  fanatickou Semelovou, která si i po těch letech může pouštět hubu na špacír, a nikdo nevěří, že by ji za to kdo odsoudil – právní rámec, neprávní rámec. Takže naposledy a důrazně prosím, nechoďte na mne s právními rámci. Nebo vám omlátím o hlavu tisícistránkové nařízení Evropské unie číslo 275/2013!!!

V Praze, 26.8.2015

úterý 11. srpna 2015

Jaro na Rohanu


V hnízdech se vrtí karlínské holubice
Na platanech s větvemi do ulice

A sakury už odkvétají

Když jdeš pro víno na břeh Rhony
Měly by dunět zvony

Co touhle dobou odlétají

Těšnovské vlaky už nepřijedou
A holky z Hamburku mě těžko svedou

Když čekají na přechodu

Na vejcích holubice v Karlíně
Tak jako moje srdce nevinné

Čekají na další velkou vodu.
 
 
Karlín , 10.4.2015

pondělí 10. srpna 2015

Jiráskův Hronov 2015, část druhá - poznámky zcela osobní

Čím začít? Že to zase hrozně uteklo?! Že jsem při pohledu na plakát 85. ročníku Jiráskova Hronova zcela vážně uvažoval, jestli, a v jakém asi stavu, dorazím na stý ročník? Zda i za patnáct let bude fungovat náš časem osiřelý tým zúžený na dva páry. S Jardou a Jitkou jsme sehraní jak Dejvické divadlo či záloha německé fotbalové reprezentace. A to je naše pánská část složena ze dvou choleriků. A věkový rozptyl činí dvacet let! Ovšem za ty roky jsme seskládáni přímo puzzloidně... I tak jsem vděčný za ten malý zázrak, že naše diskuse končí až ve čtyři ráno a nikdo se nenudí. Že i když čas od času musí naše neodložitelné děti lézt na nervy, není to zas až takový problém. No jo,  za patnáct let už je budeme potkávat v Tritonu, v horším případě na trávníku Freiwaldova náměstí... A konečně si sednu - jak mě vtlačí na té kriplkáře až před Davidovo okénko...

Možná to ani nebude trvat těch patnáct let, a zase se k nám přidá Martin. A místo výletů do okolí se opět vrátí do hlediště a přidá se k hádkám o mizanscénu, režijní pojetí či  psychologické herectví. A taky bude o pár lahví brutu více!

Letos jsme měli fakt štěstí na bohapustou srandu. Ano, chechtali jsme se hlavně těm prastarým historkám. A navíc jim Tajča umí dát ten milimetrově přesný tajming. Na druhou stranu mizí známé tváře. Shodli jsme se při skenování tritonských lavic, že nenacházíme žádné povědomé obličeje. Nu což, nezbývá nám nic jiného, než začít pracovat na historkách nových!

Po několika kritikách v minulosti se poprvé objevily vážné diskuse dříve nemyslitelné. I tradicionalisté špekulovali, zda by byl "Hronov" tím skvělým zážitkem i bez Tritonu, Čapkárny, parku, Metuje. Tak nic netrvá věčně - v propadlišti času zmizely ranní snídaně v cukrárně za školou, už dávno jsou pryč celonoční flámy v "Céčku", na sbírání sil v parku na dece už kvůli nabitému programu dávno není čas. Jenže letos ten zmar nabyl tak nějak hrozivějších rozměrů. A znáte to! Jakmile se o něčem začne mluvit... K tomuto tématu se ale ještě vrátím v třetí části poznámek k letošnímu Jiráskovu Hronovu.

Letos mě nějak více štvala sebestřednost a hloupost amatérského divadelního mládí. Já vím, stárnu a dědkovatím. Ale ta nafouklá volátka ochmýřených hipsterů s jejich nepřeslechnutelným despektem nad produkcemi, kterým rozumí asi tak jako základním větám Lobačevského geometrie, mě prostě tak nějak serou. Na druhou stranu přiznávám, že studium jejich dívčího doprovodu oděného jen do nezbytných hadříků je pro estéta prostou radostí.

Bohužel, slavné Šprdlákovo lemma "Divadlo je jen o jednom" už pro mne definitivně neplatí. Z této kategorie jsem nenávratně vypadl před několika lety a mnoha kily...

Na divadle mne nejvíce baví ty okamžiky, kdy mne text, režie, herecké mistrovství a další inscenační atributy donutí přijmout jiný pohled, odlepí cosi, pod čím byly doposud ukryty věci, o nichž jsem netušil, že je v sobě nosím, či častěji - že už jsem na ně zapomněl. A pak se někdy dokonce stane, že po společném divadelním zážitku mne také člověk, o kterém si myslím, že jej dokonale znám, najednou překvapí, něco se z něj odloupne, něco odhalí... Hosana!! Haleluja!!

Ano, v novém světle můžete spatřit blízkého i po fotbalovém zápase. Možná tedy. Ověřovat tuto tezi nemíním... Nic proti kopané, samozřejmě. Jen mě napadá, jak by vyzněla Jakubiskova věta: "Dobré umění je tu proto, abychom se nebáli smrti", kdybychom na místo umění vložili čutanou.

Jenže divadelníci jsou pakáž! Jen to jejich představení je dokonalé a bezchybné. Ostatní je sračka... Blbě napsaná, zrežírovaná, intelektuální blábol, lidová řachanda, trapní herci... Rok, dva starý úmysl, i když v tomto případě spíše z oblasti mimodivadelní, postavit bednu před Jiráskovým divadlem, a na tu bednu naskládat ty nejlepší z nejlepších, ty vítěze festivalu festivalů, je nejen proto blbý. Blbý je hlavně proto, že v tom okamžiku přestane být Jiráskův Hronov přehlídkou, a stane se jen jednou z mnoha soutěží. A to pak opravdu je lepší vrcholnou přehlídku amatérského divadla přesunout jinam. Dej divadelní pánbů a Simona Bezoušková, ať k tomu nedojde.

Tak zase rok těšení. Vlastně už jen jedenáct měsíců a necelé tři týdny!!

Hronov - Praha, 10.8.2015

neděle 9. srpna 2015

Jarní stromy

Když zklidním svůj dech,
slyším tiché proudy v jejich pletivech...

Když v loňském listí svoje kroky náhle zastavím,
slyším vše, co už dávno vím...

Když ztišíš svůj hlas,
zaslechneš ryk mých vnitřních žláz...


Kláře, Leontýn, 28.3.2015

Jiráskův Hronov 2015, část první - poznámky divadelní

Čtrnáct představení ve třech dnech, to je slušný výkon (no, abych nekecal - tři představení jsme stihli už v úterý večer po příjezdu). Vedle zdůraznění hrdinství kardiaka, kterému se v tom neskutečném vedru nekousla chlopeň (prof. Císař odmítl přejít kamenné náměstí s tím, že by se to rovnalo pohřbu žehem), je možno konstatovat, že dlouho jsme nezažili tak vyrovnanou přehlídku. Volatalita kvality by se ještě zúžila, pokud bychom dělali, že jsme neviděli tu ruskou životopisnou srágoru o Edith Piaf (hostující divadlo Těatr Sekret z Togliatty - to je přece jasné, že z tohoto města může dorazit leda tak parodie na auto!). Nesnesitelný kýč a hrůza k nevydejchání mě dohnala k letošnímu primátu, jehož jsem dosáhl po osmnácti návštěvách Hronova - opustil jsem hlediště jako první! Prý se, dobrý Bože, na konci tleskalo ve stoje! I následné nadšené reakce mladých ochutnávačů divadelního prachu byly tragické a tak mimomísovní, že to vyrazilo dech nejenom mně. Takže se konečně projevím jako nesnášenlivý a popudlivý stařec, což mi umožňuje konstatovat, že rozplývání se nad talentem a zanícením těch sebejistých mladých mužů a hrozně hezkých stahovaček seriálů se mi jeví být čím dál více nemístným.
Což mi připomíná druhé představení, které považuji za propadák. V mé Top Desítce všech představení, která jsem kdy na Hronově, či jiných festivalech amatérského divadla, zhlédl, bude nejspíše už napořád českolipská Zborníkova adaptace Na druhé straně řeky. Pamatuji si, jaké to bylo pro mne zjevení - silný text, herectví, sofistikovaná scéna, ovšem plně sloužící hře... No a letos mladej Zborník. Plagiát souboru Odřené lokty obšlehl postupy silového tance s vnesením brutality a násilí mezi mužem a ženou (název performance "A kráska, zvíře..."). Autentické vzájemné ubližování v přímém přenosu zakončené vraždou (tedy neautentickou, ale ani ta by nejspíše představení nezachránila) mělo vyvolat emoce, odpor... či kýho čerta. Vyvolalo ovšem jen záchvat smíchu u mé tancemilovné ženy (přispěl jsem k tomu trochu svým přirovnáním hekajícího tanečníka k rannímu souboji s hemoroidy). Kdyby aspoň ta dívka, aspoň jednou, a aspoň pořádně tomu machrovi natáhla pěstí.... ale když ona byla tak nesnesitelně ohleduplná...!!
Opět nám letos utekly nejspíše nejlepší inscenace, již tradičně uvedené v první, tzv. Jardově půlce. Takže vadovské Upokojenkyně, které byly nejspíše vrcholem přehlídky, uvidíme až na podzim v Žatci. Nepodařilo se nám také sehnat lístky na loňské hvězdy Ad Hoc s kabaretem S úsměvem nepilota. Chtěli jsme je shlédnout cestou ze sobotní Zahradní slavnosti na Hrádečku, který je od Hronova co by kavárenskopražskou koblihou dohodil. Když jsme si tedy v pátek v čapkárně jen tak z hecu tvořili vlastní žebříček, na vrcholku se usalašila dvě představení - řachanda, ale půvabná a opravdu, opravdu vtipná "Milej pane, umřel soused", kterou vyslal na festival festivalů Aleš Bergman z jakési folklórní přehlídky. Tanec kolem rakve, prkenné farářovo poskakování... Když začali tanečníci přeskakovat rakev, dostavil se u mne záchvat úlevného smíchu, za který jsem opravdu vděčný (Národopisný soubor Kohoutek z Chrudimi). Druhým "prvním" se stal tentokrát smysluplný host přehlídky, herecky disponovaný slovenský soubor Gasparego z Liptovského Mikuláše s trochu profláklou hrou "Osamelý západ".
Z ostatních představení ještě zmíním tradiční intelektuální mučírnu pražského divadla Kámen nazvanou "Dopis poslaný poštou". Po loňském Mamutu jsem i tentokrát, v podmínkách horce a sokolnicky horších, vydržel až do konce (dobře, párkrát jsem klimbnul, ale co čekat taky, po tom horském výstupu po přivrácené straně Merkuru!). Že bych Macháčkovi přicházel na chuť? Nebo to bylo tím, že "Dopis" je přeci jen více o obsahu, než o formě? Myslím si, že hlavním důvodem bylo, že poměrně záhy mne zaujala (velice vzdálená, samozřejmě) jakási propojenost s druhou, Hepnarovskou částí Šedých sedmdesátých na Zábradlí. I to ztrojení hlavní postavy a nazírání na motivy, příčiny a důsledky tedy z různých úhlů a záhybů zmnožené osobnosti (nejen nás, blíženců, je přeci vícero v jednom!) jako by mělo předobraz zase ve Zlatých šedesátých. Zatímco ovšem Hepnarová (skvěle zahraná Magdalénou Sidonovou) je vyhroceně osamocená, a tedy  se k diváku dostává sdělení jen skrze ni, v Dopisu je nahlíženo na dění opakovaně a opakovaně z různých stran, pohledů, osob... Jo, a ten kazatel - jeho přítomnost jsem pochopil tak, že když přijde na konkrétní lámání chleba, tak jsou nám obecné pravdy na prd. Což by mohl být oslí můstek k divadlu "Kábul, Bagdád, Ar Raqqaah, Maarran" mně sympatického souboru Teď, nádech a leť. Jenže tohle představení o uprchlících a imigrantech jsem viděl už v pražské Paměti, kde vyznělo násobně lépe a silněji. Čapkárna setřela veškeré emoce, a tak každá diskuse nakonec stejně končila u obecných argumentů o uprchlictví. Jsem nakonec docela rád, že jsem se nepustil do psaní o Kábulu po shlédnutí v Paměti. Nejspíš bych zůstal zcela nepochopen.
Jo, bylo to fajn, a opět to hrozně uteklo...
Hronov - Praha, 8.8.2015