Po rozfoukané noci
závěje akátových květů
se na rozpálené dlažbě suší.
Vůni rozvířila ranní tramvaj.
Marně lovím v hlavě tu vzpomínku,
co akátově se ke mně nevtíravě tulí.
Vždyť Tvoje dlaně, milá, přece voní levandulí!
Karlín, 15. května 2018
