Krize. Slovo, které už mnohokrát
v Hronově zaznělo. Leč bylo to v souvislosti s domnělou krizí
amatérského divadla či činohry či diváckého zájmu... Před třemi lety došlo
k lehkému rozkolísání hladiny rybníčku v souvislosti s generační
výměnou programového ředitele a jeho týmu. Zčeřená hladina vyplavila pár věcí,
o kterých se doposud mlčelo. A tak se znovu objevilo slovo krize. Tentokrát
ovšem už v souvislosti s organizací festivalu.
Není třeba chodit kolem horké kaše.
Jak by řekl Václav I. – nebudu vám lhát, Jiráskův Hronov nevzkvétá! V letošním Zpravodaji se objevil zatím
nejtrefnější popis aktuálního stavu sepsaný Petrem Christovem
„Last Call, Hronov!“ (plus tradiční zpráva Jana Šotkovského v nadivadle.cz
). Na rozdíl od staršího článku Aleny Zemančíkové (moje reakce i s odkazem
na původní článek zde)
nehledal Christov příčiny v krizi kapitalismu, ale v nechuti regionálních
organizátorů festivalu přijímat změny a hledat řešení.
85. Jiráskův Hronov byl prostě
nasycen pocitem zmaru. Zase o chlup více, než v minulých letech. Háklivá
reakce místních organizátorů na kritická slova jako by potvrzovala obavu
z jistého zamrznutí a možná i upadání organizace festivalu. Známý je
problém s ubytováním účastníků nebo zřejmě pod hladinou probíhající souboj
uvnitř organizačního výboru mezi reformátory a tradicionalisty. Příznačně úzkostlivé
je přešlapování
sympatické a akční programové ředitelky festivalu ve smyslu „hlavně je
nenasrat“ prosakující z každé psané i šeptané informace.
Paní starostka Nedvědová sice už není
členkou nenáviděné ODS, ovšem je otázkou, zda se tím jen nevymanila
z nějaké základní kontroly. Kultík osobnosti vznikne rychleji, než nový
status amatérské přehlídky. Na rozdíl od předchozích let jsem letos nenarazil
na paní starostku sedící u vína s organizátory, hosty, s divadelníky,
s místňáky! Kampak se ztratil dřívější bohatý společenský život? Letos však
naopak víc než kdy jindy z jejích rozhovorů čišelo „já a můj Jiráskův
Hronov“, „já jsem zařídila“, „my jsme vybrali inscenace“… Tak trochu jsem měl
dojem, jakoby se české amatérské divadlo bez paní Nedvědové ani neuprdlo. Je
pravda, či jen slizká pomluva, že uzavřený hronovský internát stačilo vysmejčit
a povléct deky? Že tedy po dobu JH mohl perfektně posloužit jako v letech
předchozích? Nebo se nenašel žádný (partajní) korektor, který by paní starostku
přesvědčil, že místní osobní animozity jsou jen a jen kontraproduktivní a
vysloveně festivalu a jeho budoucnosti škodící?
Jako letitý pamětník dobře pamatuji
poklid hronovského parku či náměstí, jež se zaplňovalo až v pozdním
odpoledni. Stejně tak si pamatuji, jakou jsme měli radost, když sluchu
organizátorů došlo Hulcovo volání po paralelním programu Hron-Off. Prostor
městečka pomalu začal ožívat i mimo tradiční Vavřineckou pouť. Bohužel, rychle
vzal za své původní záměr rozšířit nabídku performancí a nechat prostor i
souborům, které si chtějí zahrát z prosté radosti a vypořádají se
s plenérem (pamětníci vzpomenou třeba na tehdejší mladíky z VOSTO5
s představením Vajce, na kolotoč ostravského Bílého divadla, ale i na
venkovní produkce Geisslers Hoffkomedianten, divadla Continuo apod.). Jenže během pár let se z Hron-Off stala
jakási pouť doplněná přehlídkami místní kapel. Dobrá, proč ne. Jenže tím
opravdu nedošlo k prolnutí divadelního a místního živlu. Spíše naopak. Maximálně
se na chvíli prolnuli místní řvoucí pubescenti nacucaní po mez dávivého reflexu
s namyšlenými hipstery z alternativních seminářů směřujících
s kytarou k Tritonu.
Na adresu druhé strany, té „naší“, jediné
správné(!), strany srpnově se slétajících intelektuálů, je ovšem nutné podotknout,
že představa jakési hladové kulturní masy seminaristů, která ponese prapor
nezpochybnitelné kvality, je jiným historickým omylem. Obávám se, že Hulcovsky
alternativní a nezávislý program by se v posledních letech těžko dočkal
nadšeného přijetí divadelním mládím. A pro těch pár nadšenců, co se těší, že na
vrcholné přehlídce amatérského divadla uvidí i nějaký ten umělecký výboj, je to
aktivita nepříliš efektivní. Smiřme se s tím, že hlavní masu seminaristů
tvoří divadelníci spíše nepoučení, často sebejistí svou zkušeností sousedského
divadla, zájezdových představení pražských umělců a klipovitých seriálů v
originále. Smiřme se s tím, že přichází další, určitě dočasná vlna jistého
intelektuálního buranství, odmítání a ohrnování nosu nad vším, co se vymyká
úzkému záběru a mizivé zkušenosti. Vrcholnou žatvu amatérských divadelních
počinů čekají nejspíše další diskuse na téma „kdo sem tu sračku poslal“… A
mizivá je šance, že by kdy nějaký dr. Krása v Jiráskově divadle ještě zasvinil
oponu.
Tak jo, letos poprvé nemáme
zabukované ubytování na příští rok. Zatím netuším, jak se s tím vypořádáme
a jen cynicky doufám, že pobyt v Hronově vzdá další skupina pravidelných
návštěvníků. Čímž by se uvolnil tlak na ubytovací prostory. A pak je tu ještě jedna možnost – že bychom
si na příští vrcholnou přehlídku zajišťovali ubytování v jiném městě. Tedy
v takovém, kam se přehlídka přestěhuje…
Praha, Hronov, 4.9.2015
