středa 9. září 2015

Jiráskův Hronov 2015, část třetí - Jiráskův Hronov nevzkvétá


Krize. Slovo, které už mnohokrát v Hronově zaznělo. Leč bylo to v souvislosti s domnělou krizí amatérského divadla či činohry či diváckého zájmu... Před třemi lety došlo k lehkému rozkolísání hladiny rybníčku v souvislosti s generační výměnou programového ředitele a jeho týmu. Zčeřená hladina vyplavila pár věcí, o kterých se doposud mlčelo. A tak se znovu objevilo slovo krize. Tentokrát ovšem už v souvislosti s organizací festivalu.

Není třeba chodit kolem horké kaše. Jak by řekl Václav I. – nebudu vám lhát, Jiráskův Hronov nevzkvétá!  V letošním Zpravodaji se objevil zatím nejtrefnější popis aktuálního stavu sepsaný Petrem Christovem „Last Call, Hronov!“ (plus tradiční zpráva Jana Šotkovského v nadivadle.cz ). Na rozdíl od staršího článku Aleny Zemančíkové (moje reakce i s odkazem na původní článek zde) nehledal Christov příčiny v krizi kapitalismu, ale v nechuti regionálních organizátorů festivalu přijímat změny a hledat řešení.

85. Jiráskův Hronov byl prostě nasycen pocitem zmaru. Zase o chlup více, než v minulých letech. Háklivá reakce místních organizátorů na kritická slova jako by potvrzovala obavu z jistého zamrznutí a možná i upadání organizace festivalu. Známý je problém s ubytováním účastníků nebo zřejmě pod hladinou probíhající souboj uvnitř organizačního výboru mezi reformátory a tradicionalisty. Příznačně úzkostlivé je přešlapování sympatické a akční programové ředitelky festivalu ve smyslu „hlavně je nenasrat“ prosakující z každé psané i šeptané informace.

Paní starostka Nedvědová sice už není členkou nenáviděné ODS, ovšem je otázkou, zda se tím jen nevymanila z nějaké základní kontroly. Kultík osobnosti vznikne rychleji, než nový status amatérské přehlídky. Na rozdíl od předchozích let jsem letos nenarazil na paní starostku sedící u vína s organizátory, hosty, s divadelníky, s místňáky! Kampak se ztratil dřívější bohatý společenský život? Letos však naopak víc než kdy jindy z jejích rozhovorů čišelo „já a můj Jiráskův Hronov“, „já jsem zařídila“, „my jsme vybrali inscenace“… Tak trochu jsem měl dojem, jakoby se české amatérské divadlo bez paní Nedvědové ani neuprdlo. Je pravda, či jen slizká pomluva, že uzavřený hronovský internát stačilo vysmejčit a povléct deky? Že tedy po dobu JH mohl perfektně posloužit jako v letech předchozích? Nebo se nenašel žádný (partajní) korektor, který by paní starostku přesvědčil, že místní osobní animozity jsou jen a jen kontraproduktivní a vysloveně festivalu a jeho budoucnosti škodící?

Jako letitý pamětník dobře pamatuji poklid hronovského parku či náměstí, jež se zaplňovalo až v pozdním odpoledni. Stejně tak si pamatuji, jakou jsme měli radost, když sluchu organizátorů došlo Hulcovo volání po paralelním programu Hron-Off. Prostor městečka pomalu začal ožívat i mimo tradiční Vavřineckou pouť. Bohužel, rychle vzal za své původní záměr rozšířit nabídku performancí a nechat prostor i souborům, které si chtějí zahrát z prosté radosti a vypořádají se s plenérem (pamětníci vzpomenou třeba na tehdejší mladíky z VOSTO5 s představením Vajce, na kolotoč ostravského Bílého divadla, ale i na venkovní produkce Geisslers Hoffkomedianten, divadla Continuo apod.).  Jenže během pár let se z Hron-Off stala jakási pouť doplněná přehlídkami místní kapel. Dobrá, proč ne. Jenže tím opravdu nedošlo k prolnutí divadelního a místního živlu. Spíše naopak. Maximálně se na chvíli prolnuli místní řvoucí pubescenti nacucaní po mez dávivého reflexu s namyšlenými hipstery z alternativních seminářů směřujících s kytarou k Tritonu.

Na adresu druhé strany, té „naší“, jediné správné(!), strany srpnově se slétajících intelektuálů, je ovšem nutné podotknout, že představa jakési hladové kulturní masy seminaristů, která ponese prapor nezpochybnitelné kvality, je jiným historickým omylem. Obávám se, že Hulcovsky alternativní a nezávislý program by se v posledních letech těžko dočkal nadšeného přijetí divadelním mládím. A pro těch pár nadšenců, co se těší, že na vrcholné přehlídce amatérského divadla uvidí i nějaký ten umělecký výboj, je to aktivita nepříliš efektivní. Smiřme se s tím, že hlavní masu seminaristů tvoří divadelníci spíše nepoučení, často sebejistí svou zkušeností sousedského divadla, zájezdových představení pražských umělců a klipovitých seriálů v originále. Smiřme se s tím, že přichází další, určitě dočasná vlna jistého intelektuálního buranství, odmítání a ohrnování nosu nad vším, co se vymyká úzkému záběru a mizivé zkušenosti. Vrcholnou žatvu amatérských divadelních počinů čekají nejspíše další diskuse na téma „kdo sem tu sračku poslal“… A mizivá je šance, že by kdy nějaký dr. Krása v Jiráskově divadle ještě zasvinil oponu.

Tak jo, letos poprvé nemáme zabukované ubytování na příští rok. Zatím netuším, jak se s tím vypořádáme a jen cynicky doufám, že pobyt v Hronově vzdá další skupina pravidelných návštěvníků. Čímž by se uvolnil tlak na ubytovací prostory.  A pak je tu ještě jedna možnost – že bychom si na příští vrcholnou přehlídku zajišťovali ubytování v jiném městě. Tedy v takovém, kam se přehlídka přestěhuje…

Praha, Hronov, 4.9.2015

Žádné komentáře:

Okomentovat