Vysočany, Libeň, periférie...

       Pražské periférie díky (či v důsledku, vyber dle své chuti a názoru) horečnaté výstavbě především do roku 2008 stírají svůj zanedbaný ráz zapomenutých koutů velkoměsta. Jsem přímým svědkem tohoto procesu, jelikož žiju na rozhraní katastrálních území Libně a Vysočan. No, to rozhraní už takto dávno není vnímáno. Hodně za to může územní členění Prahy, takže Praha 9 je silně zakousnuta až k Balabence, tedy hezkých pár stovek metrů právě do libeňského katastru. A právě Balabenka se svým silničním nadjezdem a viadukty je vnímána jako pomyslná brána do Vysočan. Přestože hranici vysočanského katastru protíná Sokolovská ulice až o téměř dva kilometry dále.

       A tak nás, Vysočaňáky, někdy štve, že největší aréna ve střední Evropě je novináři přisuzovaná Libni, když přece my moc dobře víme, že stojí ve Vysočanech. Ovšem je třeba přiznat, že hala stojí opravdu ještě na libeňském katastru. Stejně tak nejhezčí vysočanský park v Podvinní se rozkládá vlastně také v Libni apod....

       Vysočany se v posledních deseti patnácti letech na první pohled změnily. V nenávratnu jsou nejen obrovské tovární komplexy, chrlící lokomotivy, mostové jeřáby či nákladní auta. Zmizely také jedno či dvoupatrové domky v podnádražním prostoru, uvolněné místo zaplnila nová výstavba ne příliš respektující původní uliční síť. Záměr dobudovat centrální vysočanský prostor, který nese název náměstí OSN, přičemž do náměstí má hodně daleko, zkolaboval spolu s kolapsem světových finančních trhů. Tento prostor zůstal nedokončený od dvacátých let minulého století. Nezastavěná plocha byla zaplněna prozatímní zelení, takže plán dostavby jižní části náměstí navazující na původně vyměřenou uliční síť narazil na obvyklý povyk o ničení zeleně. Pražské radní by podobní zelení chaoti měli konečně přesvědčit k tomu, že na místech určených k zástavbě ponechají co nejdéle nevzhledné rumiště a jakoukoliv náletovou zeleň budou ničit hned v zárodku třeba navážením stavební suti. Pak by i po létech bylo zřejmé, že místo je určeno k zástavbě, ne k založení ptačí rezervace či květinových záhonů. Je mi jasné, že jako vždy budu chytán za slovo - ne, nejsem pro vyklučení Chotkových sadů či zastavění Rajské zahrady nebo vysočanské vinice Máchalka! Ale ve městě se domy prostě čas od času staví. Nelze zachovat každou omylem zarostlou proluku (a například jižní část náměstí OSN jednoznačně nezastavěnou prolukou je). Pokud se nebude stavět ve městě, bude se město rozšiřovat za hranice přirozeného intravilánu. Nejen na nevzhledná pole, ale co takhle Klánovické polesí?

       Vysočany potřebovaly ještě pět let stabilního rozvoje. Dnes by byly brownfieldy na východě, tedy pozemky pod bývalými fabrikami ČKD či Praga, zastavěny či zastavovány. No, pět let Vysočany k dispozici nedostaly. Více než pětiletou pauzu ve výstavbě tak máme už za sebou. Je zřejmé, že plošné investice do výstvaby se do Vysočan jen tak nevrátí - možná se už vůbec nevrátí. Ovšem výhodná poloha na hranicích širšího centra (jimiž dnes Karlín a Libeň bezesporu jsou) a několikaminutové spojení se zbytkem města bude investory lákat dál. Vysočany využívají tří stanic metra a dvou paralelních linek tramvají, které přežily z dob, kdy zásobovaly místní megafabriky dělnickými masami. A tak se dál budou stavět bytové domy na Nové Harfě, stejně jako nedávno vyrostl bytový mrakodrap Eliška na zcela nepravděpodobném místě.

       Ale také dál budou mizet místa, která přežila z dob periferních, a která měla své neměstské kouzlo. Pro mne to byly hlavně kdysi provizorně vybudované stavby u sportovišť. Před pár lety, v důsledku výstavby malé arény Sparty v Podvinní a rekonstrukce ragbyového hřiště včetně dobudování moderního atletického areálu, zmizelo příjemné zákoutí sportovního zázemí sparťanských ragbistů. Tenisové kurty, prastará tréninková zeď, škvárové hřiště na malou kopanou a především šatny s typickou hospodou, lidovou tvořivostí doplněnou o venkovní sezení s krbem. Ještě a Matějem v kočárku jsem sem čas od času zamířil na pivo a párek. Byl to koutek takřka nezabudické útulnosti, lidé se tu zdravili a většinou znali. Čas od času se peklo prase, a člověk si dával pozor, aby omylem nevrazil do udělaného ragbisty lámajícího další desítku ze své osobní sklenice.

       V těchto dnech mizí další místo s venkovskou atmosférou - zázemí fotbalového klubu TJ Praga. Zajímavým především tím, že  klubovými symboly se tak podobá slavnější Slávii, ovšem červenou barvu nahrazuje sympatičtější modrá. Na pragovce se to při sobotních či nedělních zápasech atmosférou hodně podobalo Slavoji Houslice. Pivo v kelímku, a ojedinělé výkřiky - Franto, dávej to od nohy!! Starý tesko barák zmizí, a na novém místě záhy vyroste třípatrová moderní budova s moderním zázemím a klubovnami. Možná i kelímkáč bude, ale už to prostě nebude ono.

      A tak mi nezbývá nic jiného, než co nejčastěji zajít na ukryté ragbyové hřiště Pragovky, kam se dá dojít jen kolem Rokytky, a kde jsou kolem hřiště pořád ještě vysoké topoly jak na obrázcích Cyrila Boudy, a kde nad hřištěm stojí pečlivě udržovaná dřevěná klubovna slavného týmu TJ Rugby Praga. A přát si, aby tohle místo zůstalo co nejdéle uchráněno modernizačním snahám. Třeba to vyjde a vedle Rokytky nám kousek té periférie zůstane zachován. Třeba, možná, protože na zachování atmosféry nelze vztáhnout žádnou památkovou ochranu.

Praha - Vysočany, 5.4.2014

Po pravé straně Kolbenovy ulice už měl čtyři roky stát vysokoškolský kampus...

Tady stávalo útulné zázemí sparťanských ragbistů.

Fotbalové hřiště TJ Praga je dnes schouleno ve stínu nové zástavby.

Už se staví - staré šatny, hospoda, i celý tesko barák zmizí.

Za bývalou vlečkou do ČKD nad ragbyovým hřištěm pragovky na místě staré teplárny vyrostla nová čtvrť.



K hřišti TJ Rugby Praga se musí tudy.

Hřiště bylo po léta ukryto za skeletovými halami národního podniku Praga.

A ještě jednou ragbyové hřiště pragováků.