Burmův blog: FOTOBLOG - Odtáhl jsem rodinu do pivovaru

Jak mi Martin poradil, a jak jsem svým lidem vysvětlil, že víkend v pivovaru je nejlepší nápad. Tím pádem také o kvasnicovém pivu. Něco málo o výletu na Hvězdný kopec, o tařici skalní, rulech, svorech, fylityckých břidlicích, selečím zauzeném bočíku... A hlavně tedy o fotkách, že.

Užitečné odkazy:
http://www.pivovarkacov.cz/
http://www.hradceskysternberk.cz/

Kamarád Jonáš, tedy Martin, Jonáš je příjmení, je nejspíše jediným Pražákem v mém okolí, se kterým lze vážně vést chytré řeči o pivu. Navíc je rozený manipulátor, takže si získal mé sympatie sledováním žateckého piva! Když se před časem ozval, aby vychválil kácovské pivo, neměl jsem důvod mu nevěřit. Navíc mi doporučil, abych příležitostně navštívil přímo kácovský pivovar, kde v prostorách nejspíše bývalé sladovny právě budují hotýlek. Jeho rada se moc hodila - pár týdnů do Velikonoc, cena za ubytování velice příznivá, takže stačilo jen přesvědčit K., že prodloužený víkend v pivovaře je to nejlepší, co mohlo naši rodinu potkat.

Popis vlastivědně-degustačního výletu je třeba rozdělit na tři podkapitoly - pivo, děti, historie. Začnu dětmi, protože jsem po delší době měl zase příležitost strávit s nimi více času v kuse, než za běžného víkendu, kdy se snažím vklínit mezi pohádky, procházku s kočárkem, hry na tabletu a uspávání. Takže jsem zjistil, že zaujmout napříště synka čímkoliv, bude čím dál složitější. Trochu mě děsí, že na to máme tak čtyři, maximálně pět let. Pak se z kategorie stále ještě milých, i když už trochu otravných rodičů, posuneme do kategorie obtížného hmyzu :-). Pořád jsem ještě synem obdivován za to, že "všechno" vím a znám. Největší prohrou tedy bude (snad jen dočasné) zařazení do podkategorie "totální mimoň". Během toho společného času jsem zjistil, že synkovy nejčastější věty jsou: "A co? A proč? A pak? Tak to vůbec nechápu!"... Na první poslech by se mohlo jevit, že máme zvídavého chlapce. Bohužel, užití těchto vět je nejčastěji ve smyslu: "Už mě, do řiti, neobtěžujte svými výlevy!" :-). Vážně ale musím konstatovat, že se umí krásně a láskyplně postarat o sestřičku! Je vtipný (po mně!!), a často i milý (po Kláře??). Je chytrý, leč ke konci druhé třídy zjistil, že je často výhodnější svou chytrost příliš nevystavovat - není tolik obtěžován dotazy a úkoly. A blbé samozřejmě je, že malá ségra po něm odkoukává především jeho špatné stránky. To si ještě užijeme!

Kraj kolem Sázavy jsem doposud nenavštívil. Chyba! Je tu krásně - a železniční trať kopírující řeku je takovým místním metrem. Stačí jen vědět, kde jsou mosty, aby se člověk dostal k zastávce. Ale i tato nutnost v teplejších měsících odpadá, Sázava je taková poloviční Berounka s mnoha jezy, takže dostat se na druhý břeh nebude žádný velký problém. Největším problémem v letních měsících budou davy vodáků a poslední dobou bojové houfy všudypřítomných bicyklistů. Hospoda, hotýlek či vodácký stánek je na každém kroku. My jsme se vydali na celý den do Českého Šternberku. Původní nápad, že cestu zpátky si zpříjemníme šestikilometrovou procházkou do Soběšína na další zastávku, jsme nakonec opustili. Ale při zpáteční cestě jsme alespoň vystoupili z vlaku o stanici dříve a prošli se kolem kácovského ohybu řeky. Velikost a historie hradu mne překvapila (tak pro nás z Rozvědčíka existuje jenom Křivoklát, jsme totiž křivoklátocentristi!). Zatímco jsem hlídal v kočárku spící holčičku, Klára se synem zašli na prohlídku hradu. Vrátili se spoustou informací - nejzajímavější je historie šternberského rodu - rodu donátorů, zakladatelů, mecenášů. Starého pána, dnes jednadevadesátiletého, vystěhovali komunisti v osmačtyřicátém do dvou místností. Ale přízeň místních mu zajistila práci průvodce vlastním hradem. Dočkal se jeho vrácení a Český Šternberk opět očividně a na první pohled vzkvétá. Ach, to věčné téma národních elit a jejich devastace tupou bolševickou zběsilostí...

PIVO!! Po celou dobu (až na jednoho průmyslově vyrobeného kozla v šternberském podhradí) jsem s chutí a nenasytně polykal kvasnicové kácovské. Po mnoha a mnoha letech jsem s chutí nořil nos do vynikající desítky. Abych s postupujícím večerem přešel na ležák. Zatímco desítka byla osvěžující a výrazné chuti a hořkosti, dvanáctka se kvalitou i chutí hodně blížila oblíbenému ležáku ze žateckého pivovaru Chrámu chmele a piva. Žatečtí také preferují spíše zdejšího Samce, což je jedenáctka. Ale my, znalci!!, vždy raději sáhneme po vyzrálém a chuťově rafinovanějším dvanáctistupňovém ležáku. Po dlouhé době jsem si opět ověřil, proč je jednou z nejdůležitějších kategorií při hodnocení piva jeho tzv. pitelnost. Kácovský Hubertus vás jen tak odejít nenechá. Prostě se nedostavuje ten častý pocit, že další pivo už nezvládnu! Klára měla obdobný zážitek s místní tmavou třináctkou. Je třeba konstatovat, že nestřídmé pití kvasnicového piva se nemůže neprojevit reakcí organismu, tedy především zažívání. Vše dobré v těle zůstává, a vše špatné z něj odchází - nemyslím teď na nejhorší, leč plynatost v důsledku působení pivovarských kvasnic je výrazným zážitkem!

Pobyt v kácovském pivovaru mohu opravdu doporučit. Hotel bude časem dostavěn, pivovar snad udrží kvalitu nejen piva, ale k našemu překvapení i vysokou laťku kuchyně v pivovarské šalandě. Návštěvníkům by zde prodali i teplou podešev, davy lidí už v této předsezónní době zůstávaly přede dveřmi, protože obě patra šalandy i venkovní zahrádka byla prostě naplněna do poslední židle. Ale i za těchto podmínek kuchař připravoval speciální velikonoční menu, a pomalu pečený selečí bočík, nebo jehněčí hřebínek se zauzenou kaší, to byl opravdu zážitek!

No nazdar, to jsem se rozepsal. Chtěl jsem jen několika poznámkami doplnit následující fotografie. Už se stalo, mazat to nebudu!

Kácov, 18.4. - 20.4.2014

Fotopříloha: