Zuzana zemřela z vlastního
rozhodnutí kdesi v Kanadě. Dozvěděl jsem se to tehdy s velkým časovým
odstupem. V té době jsme o sobě už více než třicet let nevěděli a žili
život cizích lidí z opačných koutů zeměkoule. Ze Zuzanina osudu toho vím
pramálo. Několik výseků a kusých informací. Čas od času si na Zuzku vzpomenu,
pochopitelně koncem srpna, a pak taky brečím na konci až k nevydejchání
zlidovělých Pelíšků. Vybavujete si ten závěrečný text s věnováním všem
těm, kterým přes noc zmizeli příbuzní a přátelé?
Táhlo mi teprve na sedmý rok, takže
z paměti lovím jen útržky. Jak jsme se Zuzkou z okna bytu pod
žateckou hlavní poštou plivali pecky na dole projíždějící tanky s bílým
pruhem, na rozhovor rodičů cestou na chalupu, že Zuzku před dlouhou cestou její
rodiče uchlácholili povídáním o Indiánech, které bude potkávat na každém rohu,
na mou první jednodolarovku, kterou strejda Olda poslal, a já měl najednou tak
silný pocit důkazu, že ta Amerika opravdu existuje, že jsem s tou malou
bankocetlí chtěl i spát. Taky si pamatuji ten pocit náhlého klidu – na chalupě
ustaly každotýdenní flámy, v neděli ráno jsem neměl co dopíjet a nebyla tu
ani Zuzka, aby posbírala vajgly, které jsme tajně v Růžáku dokuřovali.
Ze Zuzany vyrostla určitě krásná holka.
Matně si pamatuji, že už jako klukovi se mi její máma Marta líbila. A z té
jedné či dvou fotek, které zbyly, je zřejmé, že Marta byla opravdu krásná –
takový ten tmavý okatý typ, který známe z filmů a filmových dokumentů ze
šedesátých let. Nedělám si iluze, že by kamarádství s o více než rok
starší Zuzanou přežilo naši pubertu. Přišel jsem o pár opravdu blízkých přátel,
stačilo se jen na pár let minout v čase a prostoru, natož o sebe genderově
i věkově křísnout v čase dospívání! A tak jen někdy přemýšlím o tom, jak
si s námi osud hraje. Jaký život by Zuzana prožila tady, kdyby sedmiletou
holčičku nedohnala velmocenská politika. Jestli ztracených dvacet normalizačních
let lze vyvážit životem ve svobodném světě vykoupeném rodinnou tragédií. No jo,
nesmysl… Komparovat lidské osudy! Kdyby…. kdyby byla hovna sladká, srala by se
do kafe!
Mám velkou slabost pro jméno Zuzana!
Zuzany to mají u mě prostě dobrý! V tý klukovský makovici něco zasutého muselo
zůstat, a to něco se celý život dere na povrch. Jenže zatímco přesně, zcela přesně
vím, proč mám dcery Lucii a Terezu, nikdy mě ani na vteřinu nenapadlo, že bych
použil jméno Zuzana. A že jsem měl trojnásobnou příležitost!
Jo, nikdy jsem se nedozvěděl, jestli se
Zuzka v té Kanadě s Indiány opravdu setkala.
Praha, Rozvědčík, 21.8.2014
Burmík a Zuzka v roce 1966:
Žádné komentáře:
Okomentovat