Nemine v tomto čase dne, abych
nebyl konfrontován s novým, či spíše nově přežvýkaným názorem na jedno z hlavních
zpravodajských témat z čpícího trojlístku Ukrajina – Gaza – hidžáb… Je
tudíž nejvyšší čas, abych se přidal s vlastním kýblem…
Ano, také nemám rád Rusy, také se bojím
ruské imperiální rozpínavosti, a také Putinovi nevěřím ani nos mezi očima!! Na
druhou stranu jsem přesvědčen, že zcela diletantský pokus bruselských politiků
přetáhnout jednou smlouvou Ukrajinu na ten „správný“ břeh jediného správného
vývoje nebyl úsměvný, nýbrž nutil k hořkému a usedavému pláči. Kdo si ale
dnes vzpomene na průběh jednání o asociační dohodě, kdo zaregistroval tehdejší ukrajinské
zklamání z objemu směšné nabídky euro pomoci, přičemž teď bude EU lít do Ukrajiny
násobně více, ovšem za diametrálně odlišné situace. Kdo si pamatuje, proč vlastně
začaly protesty na Majdanu? Ano, jistě, mráz přichází z Kremlu! Proč to ale
nikdo před lety panu Schröderovi, nebo před pár měsíci Rompuyovi, paní
Merkelové či Ashtonové, neřekl? Z čeho jsou tak překvapení??
Nejvíce mi ale kmitá hlavou
jeden, podle mne zásadní otazník! Jak se staví evropská zahraniční politika
k základním principům mezinárodní politiky – podporujeme právo národů na
sebeurčení nebo právo států na celistvost hranic? Jak posuzovat rozdíl mezi
Kosovem a Krymem? Kosovem, které bylo po tisíciletí integrální součástí Srbska,
zatímco Krym nikdy ukrajinský nebyl. A co třeba Podkarpatská Rus, která od 11. století
patřila Uhersku, pak dvacet let, pořád jako Podkarpatská Rus, k Československu,
a teď jako Zakarpatská oblast k Ukrajině. Co kdyby Rusíni, pardon – zakarpatští
Ukrajinci, začali uplatňovat právo na sebeurčení? Mělo by toto právo přednost
před principem celistvosti hranic? Například?
Nedávno jsem tu napsal, že Evropa
potřebuje predátora. Nechtěl jsem jej přivolat. Ale je tu, či jsou tu, a je
třeba naučit se bránit. Abych byl ovšem nakonec jednoznačný, raději si vypůjčím
dvě věty od mého oblíbence Saši Vondry - první: životním zájmem České republiky
je, aby Ukrajina zůstala celistvou a suverénní zemí. A věta druhá: Rusa bídou
neporazíš, Rus rozumí jen síle!
A ještě poznámka k termínu
„mnichovanství“. Jsem velkým odpůrcem Evropské unie v podobě, do jaké se
překlopila po smlouvě z Nice. Ale jsem si jist, že v tak vážné věci,
jako jsou sankce proti Rusku (a teď neřeším jejich rozsah, dopad, význam…),
bychom měli jako Evropané držet basu. Přesto bych jednání dnešní vlády nenazval
mnichovanstvím. K tomu se totiž Sobotkovi socialisté přihlásili již dávno,
a to svým zavilým, vzteklým, nelogickým, iracionálním a všebolševickým bojem
proti obrannému radaru!! Jaká by dnes panovala strategická situace, pokud by ve
východní Evropě byl umístěn systém radarové ochrany
s velením, obsluhou, jednotkami NATO a USA…? Jen tuším. Tuším, že ten
kágébák by si tolik nevyskakoval.
Hidžáb?? Co dnes jakž takž drží
euroatlantickou civilizaci po kupě? Odpor proti hidžábu? Ale prd, tím základním
tmelem je společně zažitá (i „zažitá“) svoboda! Liberální tolerance k jinému
názoru. Vlídná vstřícnost k odlišnostem. To je Evropa! Ne bruselská
komise, ale jedna mince, na níž je z jedné strany nápis KAPITALISMUS, a
z druhé SVOBODA. To je Evropa!! Křížek na krku, jarmulka, satanské
symboly, vytetované japonské znaky, budhistická svatyně na rockovém festivalu,
Jehovův svědek na rohu u metra, i hidžáb…. no a co? To vše je, či může být
Evropa. V čem tedy je „moje“ téma? V diskusi o univerzální platnosti
lidských práv!! V tomhle jsem pravdoláskař jak vyšitej, sorry, Jeho Vysoké
Kormidelnictvo! Z tohoto přesvědčení nelze uhnout, protože pak už „to“
není Evropa. Takže na co se ptát? Například na respekt k jinému názoru.
Ten odlišný názor ale může mít soused, bratr, syn, dcera, manželka… Evropanovi
jakéhokoliv vyznání se to nemusí líbit, ale to je asi tak všechno, co s tím „může udělat“! Je třeba
ptát se, zda je respektována každá individualita bez ohledu na to, jestli má na
hlavě cedník, na krku křížek, či na rameni vytetované razítko z pošty! Je
zajištěna základní svoboda každého bez ohledu na to, jestli jeho otec je
bigotní katolík či muslim? A je to svoboda ve vzájemném respektu? Na to se
ptám! To mne zajímá. Protože jestli čtu o kamenování v Saúdské Arábii,
rozhodí mě to. Ale přitom vím, že se jedná o jiný svět, mnoho světlených let
vzdálený. Jestli čistokrevný Rakušan znásilňuje svou dceru zamčenou ve sklepě,
otřásá se tento náš svět!! Jestli muslim ze sousedství nepouští z dohledu svou
dceru, zakazuje jí komunikovat, vzdělávat se, otřásá se náš svět! Když to
ostatní pochopí, stane se tento svět i jejich světem, tato svoboda i jejich svobodou.
A Gaza? Co asi tak chcete slyšet od
nenapravitelného sionisty!!?
Praha, 3.9.2014
Žádné komentáře:
Okomentovat