Šakalky aneb Jak se nestát herečkou

       Rakovnický Tylák poměrně pravidelně vygeneruje několik slušných divadelníků – samozřejmě nejvíce jsou vidět herci či herečky! Například pro Verunku Kubařovou mám prostě slabost ještě od dob PaCha (velmi vydařené rakovnické inscenace Prince a chuďase)! Ale spolu s herci rakovnický soubor vygeneroval a jistě vygeneruje režiséry, pedagogy, organizátory amatérské scény i schopné novináře. Proč je nutné tento fenomén zmiňovat? Inu, i proto na sebe rakovničtí nabalují jak vanilkový rohlíček cukr nové a nové pokušitele slávy ochotnické! A to je obrovská výhoda i nevýhoda mého tak oblíbeného divadelního souboru.

       Principálka Alča nejspíše čas od času musí řešit problém s přetlakem poptávky. Aspoň si to tak představuji… Mám partu šikovných holek, uděláme Modroočka… Tentokrát padla volba na tak známá Šakalí léta – klasický muzikál se zpěvy a tanci. Rozumím té sebedůvěře, protože Rakovník je až po okraj naplněn talentovanými lidmi. Bohužel, poslední inscenace ukázala, jaký je rozdíl mezi pohádkou, kdy je jisté neumětelství potěru roztomilé a vlastně vítané (jako ve zmíněném  Modroočkovi), a mezi „dospělým“ muzikálem, který vyžaduje přesnost, ale i drajv, talent, ale i správnou intonaci.

       Rakovnické Šakalky táhnou dvě skupiny herců. Zaprvé jsou to přesvědčivě zahrané postavy dospělců – otec Kšandy, tetička, vrchní Kaláb, panoptikální skupinka sousedů… Odpouštím prvních pár minut, než se herci chytili. Ale pak to byla radost. I z této skupiny ovšem k mému příjemnému překvapení vyčnívala jako hvězda souboru Alenka v roli nešťastné barové zpěvačky Milady. Nelehká role, zdánlivě lehce zazpívané party. To trdlo, které pamatuji z divadelního baru coby neřízenou střelu, vyrostlo ve velkou herečku!

       Druhá skupinka, která to krásně hrnula, to byla Kšandova parta suchdoláků, zahraná mladými kluky. Byla radost se dívat, jak je to baví, jak si to na jevišti užívají. Jejich herectví určitě nebylo dokonalé, při souhře se starými pardály to trochu skřípalo, ale přítomnost těch kluků na jevišti, to byla ta chvíle, kdy se odněkud objeví energie, která mě na divadle tak baví.

       Muzikálová produkce stojí a padá se zpěvy a tancem. Ani poučené ochotnictví ovšem neomlouvá okamžiky, kdy se divák bojí dalšího pěveckého partu. Pokud jsem dobře informován, zkoušení Šakalích let trvalo dost dlouho na to, aby stihli sólisté „doškolit“ své hlasy.  Spravedlivě musím uznat, že pěvecká sóla, to nebyl žádný velký průser. Přece jen bych ale čekal o level, levlíček lepší výkony. Jasně, jakmile se do sborového zpěvu opřel celý soubor, mělo to ty správný grády. Jo, abych nezapomněl – velkým a zásadním plusem celého představení byl výkon živé kapely přítomné na jevišti, a také sem tam zapojené do děje.

       Jenže vedle zpěvu a herectví je další nedílnou součástí muzikálové produkce tanec. Obávám se, že v tomto směru rakovnické Šakalky zoufale propadly. Je smutné, když z celé taneční company složené z mladých a hezkých holek umí tancovat jen jedna, a to je zase o generaci starší Lucka, decentně řečeno – dlouholetá členka souboru. Co naplat, že holky blbnou v zákulisí, ale na jeviště svou energii a půvab přenést nedovedou. Tak ve smyslu pedagogickém představení účel splnilo – dívky si včas uvědomí, že k herectví jejich cesta nesměřuje. Vrátím se k Verunce Kubařové – ta, když už jako pubertální holka vylezla na jeviště, bylo to „něco“ navíc vidět na sto honů! Nemyslím, že představitel Kšandy, nebo další kluci ze suchdolské party, jsou hotoví či polohotoví herci. Ale v jejich případě režisérka využila přirozené komediálnosti a klučičího blbnutí. Bohužel, u holčičí části ansámblu se to nepodařilo.

       Abych byl ale genderově vyvážený – nemohu si odpustit výhrady k postavě Bejbyho. Jedním z nesporných kladů představení je upozadění této postavy. Nevím, jestli to byl výsledek inscenační úvahy, nebo záměr související s dispozicemi jejího představitele. Myslím, že vyznění inscenace by jen prospělo, kdyby se Bejby stal ještě více „neviditelnou“, ale o to mystičtější postavou. Kdyby místo Bejbyho hrál více sám rokenrol. A když už bylo představení uvozeno postavou vypravěče, proč jej naopak více nevyužít. Samozřejmě, že mě hned napadnou cíle didaktické – můj devítiletý syn sledoval celé představení bez dechu! Moc se mu líbilo. Možná by mu pár přímočarých slov o marasmu let padesátých pomohlo některé situace rozklíčovat. A nejen jemu.

       Již jsem se přiznal ke své slabosti pro rakovnický divadelní soubor. Souvislá řada pro mne stěžejních inscenací od Tvrdohlavé ženy, mou oblíbenou Krvavou suitu, přes Prince a chuďase po strhujícího Modroočka, to je prostě záruka vysoké divadelní kvality. Obávám se, že Šakalím letům se nepodařilo dosáhnout toho, co bylo, a zase bude, tak typické pro rakovnický soubor – prolnutí generací, talentů, kumštýřů z oblastí mimodivadelních či propojení výrazných individualit.

   

Praha, Rakovník 4.10. a 16.10.2014