čtvrtek 4. prosince 2014

Jak jsem se stal šmejdem


     Označení „šmejd“ se díky známému filmu vžilo pro lidské hyeny parazitující nekalými obchodními praktikami na starých lidech. Takovým šmejdem jsem se rozhodnutím české socialistické vlády stal i já. No, taková krásná výmluva ze mne vypadla! Nechci se dělat hezčím šmejdem, než jakým šmejdem jsem! Takže přiznávám, že stát, tedy soudruzi ministři, mi tak trochu dali na vybranou…
     S postupujícím se věkem se ze mne stal odporný asociální individualista v kolektivu značně neoblíbený. Toužím po tom, aby mi stát (a společnost) dal pokoj, ale také po tom, abych toho po státu (a společnosti) chtěl co nejméně. Přitom ale chápu a pokorně přijímám svou míru odpovědnosti a solidarity vůči zbytku světa. Tedy například jsem smířen s tím, že v penzi se mi zdaleka nevrátí z průběžného důchodového systému tolik, kolik jsem do systému vložil. Jsem vděčný za standard a spokojený život, který doposud vedu, a za tu vděčnost rád platím. Nerad sice tolik, kolik si z mého paklíku bankovek stát bere, ale co s tím nadělám?!

     Zároveň bych ale rád byl na důchodovém systému co nejméně závislým! Abych nebyl do smrti smrťoucí přilepen jen na cecek státu. Tedy alespoň, abych sál co nejméně a státu tak pomohl rozdělit více peněz potřebným. Moji akciovou investici do budoucnosti jsem už oplakal, je to prostě pech zainvestovat do papírů pár týdnů před vypuknutím globální finanční krize, ale je to můj pech (a moje znehodnocené akcie)! Vedle toho jsem záhy využil penzijního spoření (což není žádná hitparáda, jak by řekl ten sprostej kuchař, ale aspoň něco). Ale teprve vznik druhého pilíře důchodového pojištění, to byl konečně nástroj, který se měl stát nosníkem šťastného stáří v relativním dostatku.
    Socialistická vláda ovšem rozhodla, že nejvíce voličů získá metodou spálené země (k čemuž jí pomáhá Bureš, který to prostě zařídí!), takže plošně ruší vše, co by jen trochu zavánělo osobní odpovědností (osobně odpovědný volič volí socialisty jen pod vlivem drog).  Druhý pilíř bude ukončen někdy v roce 2016. Stát mi dal na vybranou – naspořené peníze vrátím do průběžného systému, nebo převedu do penzijního spoření, nebo si je nechám i s částí vyvedenou ze státního průběžného systému vyplatit. CÉ je správně!! V mém případě, odhaduji, se bude jednat o sumu pokrývající rodinnou dovolenou u moře. 60% té dovolené mi zaplatí stát. Jako ten poslední šmejd tak prožeru část své budoucnosti, aniž bych byť korunu vrátil na důchodový účet, tedy fakticky dnešním důchodcům.

       Kdysi mi jeden kolega řekl – Tvá naivita ohledně investic či hypotéky je ve středoevropském prostoru do nebe volající! Dvacetileté cykly otřásající státy, bankami, zlatými rezervami, majetkem uloženým do pozemků či umění…., to vše vezme dvakrát, někdy i třikrát za život za své. Oponoval jsem mu, že to se děje jen tehdy, ujme-li se vlády nad českou kotlinou nějaká bahenní ideologie. Jen se mi smál… České socialistické vlády nám dokazují, že dvacet let je zbytečně dlouhá perioda, že cokoliv přesahuje jejich funkční období, je drek určený k znehodnocení a zprznění. Vše je dovoleno, všeho lze zneužít!
     Od státu tohoto ražení nečekám nic pozitivního.  Jak slepé morče chmatám po cecku, abych se také přisál! Můj důchod je na dohled, takže je tu jistá pravděpodobnost, že něco ze státního za těch pár let ještě poteče. A pak? Inu - děj se vůle tvá, blbý Sobotko!  S neúctou, tvůj Šmejd.


Praha, 3.12.2014

Několik čísel do přílohy:
1) Paní ministryně Marksová-Feminová odůvodnila ukončení druhého pilíře sumou 850 milionů korun. To jsou peníze, které stát přisypal k již uspořeným dvěma procentům 80 tisícům odpovědně spořících klientů. Tedy peníze, které byly uloženy na soukromé penzijní účty (a které by byly vyplaceny posléze na důchodech), a tedy nepřitekly na účty státní. I můj malý syn by pochopil, že úspora na průběžném důchodovém účtu by v tomto případě nastala už za deset až patnáct let, kdy by titíž klienti začali z průběžného systému čerpat své ponížené důchody.
2) V letošním roce bylo na státním příspěvku na stavební spoření vyplaceno přes 5 miliard korun (jedná se o příspěvek za rok 2013). Tedy na jedné straně na soukromé penzijko 850 milionů, které se navíc státu v jistém smyslu vrátí na nižších penzích z průběžného systému. Na druhé misce vah spořící produkt, z něhož velká část se „prožere“ v šestiletých periodách v rodinné spotřebě, a na nějž nám stát velkoryse přisype bůra. V miliardách.
3)  Deficit důchodového účtu České republiky činil již před dvěma lety 50 miliard korun!
4)  V letech 2000 až 2012 bylo na státní podpoře stavebního spoření vyplaceno státem 159 miliard korun…. deficit 50, vyplaceno 159…hmm? Celkem přes dvě stě miliard proti 850 milionům…

Žádné komentáře:

Okomentovat