Rozhodně se nepovažuji
za jazykového fašistu. Ano, stejně jako Velký Kormidelník, i já používám
diakritiku i při psaní esemesek. Obávám se, že v této věci jsem jeho
opravdu jediným nohsledem… Ovšem netrápí mne, pokud se někdy netrefím. Netrápí
mne ani, pokud na facebook přilípnu svůj příspěvek či komentář (nijak se mě
nedotkne, pokud se budeme bavit o statusu či komentu), a dodatečně zjistím, že
sem tam chybí nejenom diakritika, ale také čárka v souvětí, či jsem netrefil „e“ s háčkem,
tvrdé - měkké i/y, „s“ nebo „z“ a podobně.
Ovšem esemesku, mail či status na FCB
považuji za informační hamburger určený k okamžité spotřebě – kus housky,
karbanátek, kydnout kečup a někdy ozvláštnit nakládanou okurkou, abychom se
neunudili k smrti. Už na pouhý novinový článek si dovolím mít větší
nároky. I u svých textů na blogu tajně a nemístně optimisticky doufám, že si je
jednou přečte třeba i můj malý syn. A tudíž si moc přeji, aby nenarazil na
trapné gramatické chyby.
Mám
přátele, kamarády a známé ve všech koutech republiky. Rozdíly v mluvené
češtině bývají zdrojem vzájemného pošťuchování. Už mě neděsí reklama na „hrubé“
párky, jako při návštěvě uzenářství v Hukvaldech (ta představa brusného
polykání!), smířil jsem se i s pražským „abysem, abysme“, nesměji se
Rakovnickým, že se chodí koupat „na“ bazén, popřípadě že si musí „vyprat“ vlasy,
s dojetím vzpomínám na tátovy „rytýře“, při návštěvě Těšínského Slezska se snažím nevnímat přízvuk na předposlední
slabice atd. atd.
Tak, a teď přijde to obrovské ALE!! Kdy
vymizeli a kam se ztratili editoři a jazykoví poradci z našich celoplošných médií? Kde se
vzal v Minsku na mistrovství světa v hokeji televizní redaktor, který
bez mrknutí oka několikrát po sobě použil obrat „hokejisté po návratu NA
hotel“? Proč nesnesitelně sebejistá profesorka ostravské konzervatoře při
natáčení televizního magazínu o divadle neupozornila své studenty, že význam
slov „tady“ a „sem“ není totožný, a že se tedy nehodí, aby student umělecké
školy „přišel tady“, nebo se dokonce „těšil tady“! A dnes jsem
v perexu k reportáži z kladenského mrazícího skladu narazil na milované spojení „hrubý svetr“ a „hrubý párek“… Tučně zde byla vytištěna
věta: „Několik vrstev oblečení, teplé boty a HRUBÉ rukavice….“ Na co hrubé rukavice? Nejspíš aby si skladník mohl přes oteplovací kalhoty poškrábat řiť!
Když už v celkem
významném ekonomickém deníku zaměstnali redaktora z dálného východu,
nestálo by za to mít pár týdnů jeho češtinu pod dozorem? No jo, nejspíše jsem za Prudilu
Prudiloviče. Holt starého psa… a studenta profesorky Marty… atd.
Praha, 28.5.2014
Žádné komentáře:
Okomentovat