Davidův Triton! Nezbytná součást
Jiráskových Hronovů, bájné místo, které s ostychem a podvědomou úctou
navštěvují ti, kteří jej doposud znali jen z vyprávění. Několik set lidí
ve více méně soustředných kruzích kolem starodávného okénka malebné roubenky.
Tento dav zaplňuje nejenom vlastní tritonskou rustikální zahrádku, nejen
zdupaný prostor před vchodem do tohoto doupěte všech myslitelných hříchů, ale rozlévá
se po přilehlé asfaltce, aby posléze pokryl trávník Freiwaldova náměstí
skupinkami mladých lidí soustředěných kolem světýlek svíček. Nezbytné kytary,
ale i housle či klarinet, lahve průběžně doplňované vínem z okénka
dřevěnice Davidovými rusalkami, které se s počtem vypitých dvoudecek
modrého portugalu stávají krásnějšími a krásnějšími.
Příchod Gerontův nezpůsobí žádný rozruch – příliš stár na to, aby si jej
žádoucí seminaristky všimly, příliš mlád na to, aby mu uvolnily místo. Čas od
času zabere osvědčená metoda: „To je dobře, že jste tady, Žaneto!“, „Ale já nejsem Žaneta, já jsem Marcela!“, „To
je jedno, hlavně, že jste tady!“… V lepším případě následuje úsměv. Ke
Gerontovu zděšení letos dokonce jeden pokus o seznámení (Žaneta se představila jako
Klárka – sic!!).
Naštěstí se naše malá společnost dávných účastníků stěhuje do Tritonu až
po půlnoci, v krvi dost bublinek z vypitých brutů, takže zas až tak
moc nevadí, že se skupinka záhy rozpadne na hudbymilovnou Gerontovu ženu, jež
se vmísí mezi zpěvavé koloušky, a na dvojici talentovaného Dramatika a Madony,
shánějící se po papírkách.
Díky dávné Dramatikově účasti v mnoha seminářích se čas od času
spřede rozhovor s jeho známými. Příjemné intelektuální osvěžení
v popůlnoční době. I tehdy se mladé seminaristky protahují davem
polooděné, aby svým miláčkům donesly další láhev vína ze seznamu, na kterém
s blížícím se koncem festivalu přibývají modré puntíky u došlých zásob.
Také poslední večer přistupují k Dramatikovi známí a přátelé. Jedna
z dívek konečně Gerontovi tyká! Jaká radost v zakaleném zraku! Dívka
se zarazí, očekávajíc ironii. Ovšem Geront rychle vysvětluje, že má opravdu
upřímnou radost. Gerontova žena dodává, že je to pravda, že jinak už musí Gerontovi
mladá děvčata nadhánět. Dívka se zasměje a dí: „Tak to se máš super, Geronte,
když se o tebe dcera takhle stará….“. Načež Geront upadá do těžké deprese…
Tak ještě sklínka peckovice s Davidem u okénka a nezbytné sliby o setkání příštího roku.
Třeba dorazí i Žaneta!
Žádné komentáře:
Okomentovat