Tak včera v podvečer kolem sedmé hodiny jsem konečně uzavřel seznam prací, které bylo letos na naší chatičce 5 x 5 metrů třeba zrealizovat. Začal jsem někdy začátkem června o víkendech a včetně čtrnáctidenní dovolené jsem stihl:
- shodit shnilý přístřešek s koloniemi neskutečně útočných a bojovných zrzavých mravenců (jenom dvě kousnutí - ovšem důsledkem byla boule na levé ruce a levém stehně - objem jak od rány bejsbolovou holí)
- nahradit jej menším, zato trvalejším a nepromokavým, včetně sflikování krytiny ze zbytků ipy a kanadského šindele, ovšem vše je přibyto měděnými!! papíráky; před tím jsem musel sofistikovaně nahradit uhnilý nosný trám, tedy nastavit jej a nově podepřít, k čemuž jsem musel vybetonovat kus kamenné vyskládané zídky (opět se potvrdilo mé vnitřní přesvědčení, že není třeba zbytečně vyhazovat materiál, který se na první pohled jeví zcela zbytečným - pro sloupek jsem využil kulán, který dlouhá léta překážel v kůlně a už táta na něj nadával!)
- všechno to důkladně nalakovat posbíranými zbytky laků; když už jsem v tom byl, nalakoval jsem všechny stojny, nosné trámy, podhled v koupelně (tedy místo, kterému říkáme koupelna!), a celou přední stranu verandy
- přesadit vegetaci, kterou jsem zoufale neuměle a pozdě předpěstoval na balkóně - chytly se tři rostlinky lnu (zato krásně rozkvetou tou úžasně modrou barvou, co všichni známe z Krtečka, někdy zítra či pozítří, kdy na chatě nebudeme!) a asi čtyři slunečnice, které už dosahují mé výšky, ovšem nezdá se, že by se chystaly kvést.... no, mají k dispozici ještě tak čtyři týdny)
- taky přivézt a zasadit jahody - vybíral jsem pečlivě, tak pečlivě, že jsem si nevšiml, že kupuji jednoplodící... Takže na balkóně jsme sklidili asi pět jahod, zato keříky teď na provizorním záhoně šílí a zběsile a trifidovatě vyrážejí nové a nové výhony; k velké Karlově radosti, který seká trávu a pidizáhon mu podstatně překáží (ovšem neočekávám, že by na jaře ještě překážel...)
- nezapomenout přivézt nové obrázky, které jsem na jaře rozvěsil, a to včetně obřího diplomu, který jsem od zbytku pedagogického sboru obdržel v roce 1981 při odchodu ze Základní školy v Ročově, kde jsem po gymplu rok kandrdasoval (coby vesnicky renesanční učitel - učil jsem matematiku, přírodopis, zeměpis, chemii i fyziku!); pokud přijedete, diplom vám bude viset za zády při usednutí na náš sucháč
- připomenout si dávnou brigádu ve sklenářství z doby, kdy syn starého Áši ještě nevěděl, že to, co je v oknech, se jmenuje sklo; zakoupil jsem krabičku okenního kytu a překytoval všechna okna, a pak Adélčiným štětcem pečlivě vyrobil úžasně vkusný (!!) kontrast mezi červenými okny a bíle natřeným kytem
- natřít oplechování střechy - opět na červeno, sice se lehce tlučou odstíny, ale zase se mi podařilo zbavit se všech zbytků červeného laku - červeného hammerite i šípkového či tmavě červeného industrolu
- to samé provést s různými zbytky lazurovacího laku - luxol palisnadr a buk padl na zadní a boční stěnu chaty, takže jsme se opět v nevyhlášené válce o nejhezčí chatu probojovali do vedoucí skupiny pelotonu...
- skácet nahnutou babyku a nařezat ji na polena, která teprve musí do příštího roku vyschnout; stejně tak rozřezat zbytky přístřešku, které ještě letos spálíme na ohni
- vybetonovat nový sokl na straně do zahrady, a tím korunovat celé dílo.
Tak. Sezona odpočinku pro mne začala. Konečně nebudu muset nic dělat, protože vše je hotovo. V srpnu strávíme na chatě ještě dva celé víkendy...
Rozvědčík, 3.8.2014
Soklík je hotov :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat