Přestože jsem
v přírodopisu nepříliš vzdělán, domnívám se, že každý živočišný druh
potřebuje svého predátora. Proto se nasazují štiky do rybníka, proto člověk
zastupuje predátory při plánovaném odstřelu vysoké zvěře atd. Pokud není
živočišný druh vystaven nebezpečí života, dochází na nemoci, degeneraci a
nakonec k vymírání. Jsem přesvědčen, že příroda by si poradila i
s takovými extrémy, jako jsou třeba australští králíci, jen kdyby
k tomu dostala dostatek času.
Namontovat tento úvod na stav evropské civilizace,
to už bude chtít pořádné zjednodušení, takže se přiznávám předem, že pokus o
analogické srovnání bude kulhat na obě nohy. Ale nepíši diplomku z historie
či sociologie!
Římská říše si podřezala vlastní větev
v okamžiku, kdy krutě podcenila okolní barbarské národy a nahlížela na ně
jako na nižší rasu. Dokud bojovala o přežití s Kartágem, rozšiřovala své
území s cílem zajistit si pravidelný přísun potravin a dostatek otroků,
vzkvétala a bohatla. Úpadek přišel s touhou uchránit pohodlný život ve
spojení s neochotou za něj bojovat. Pro středověkou Evropu bylo velkým
tématem osvobození Božího hrobu. Náklady spojené s vypravením křižáckých
výprav musely být obrovské, možná bych to na dnešní poměry přirovnal
k projektu hvězdných válek. Tyto náklady musely být pokryty nějakým
hospodářským výkonem, který ale posouval Evropu kupředu v jejím vývoji, a
možná byl i jednou z příčin eskalace námořních objevů na úsvitu novověku.
To ale Evropa žila další predátorskou hrozbou – Turkem za humny. Hlavně střední
Evropa, která po staletí držela turecké vojsko za Dunajem, se musela hodně
otáčet, aby ji musulman neovládl. A skok – čím jiným byl pro Evropu Sovětský
svaz? Jednoznačnou hrozbou téměř po celé století. Svobodná část Evropy měla
jasné měřítko a srovnání efektivity a účelnosti své politiky. Neřešila problém
s baleným či nebaleným pečivem, ale spíše útoky páté kolony
sovětského tyranského režimu v podobě protiraketových zoufalců či
eurokomunistů mimo jiné souhlasících s okupací Československa zeměmi
Varšavské smlouvy.
Evropě dneška žádný jednoznačný,
viditelný, hmatatelný predátor zdánlivě nehrozí. Barbaři jsou až za Malou Asií
(kdo by bral vážně hořící pařížská předměstí) a ještě se na ně díváme s notným despektem. Armády jsou přežitkem (a za
veškeré zlo může armáda Spojených států, která za Evropu podvakráte tahala
kaštany z ohně). Bombardování nazveme humanitárním, protože v mírové
Evropě se války štítíme. Relativismus, sociální jistoty, sebestřednost a do
nebe volající úroveň sebezahleděnosti nastavují ti, kteří by první měli varovat
– politici, novináři, intelektuálské elity, socialisté všemožného ražení. V čele Evropské unie stojí "bývalí" maoisté a zastydlí revolucionáři, kritiku izraelského boje o život vybubnovává na plechový bubínek ikona levého světa s minulostí člena Waffen SS.
Bazální
úrovní, nad kterou se odehrává veškerý ostatní politický život, je hyperkorektnost, záchrana francouzského
státního filmu, podpora polskému rolníkovi, dotace na cokoliv, hlavně na
aquaparky a Bolkovu farmu, zvýšení cla na jihoamerické víno, stěhování mezi
Bruselem a Štrasburgem, mamutí výdaje na ideologické oteplovací nesmysly, právo na první zaměstnání a základní bankovní účet… Jo,
a nesmím zapomenout na zavilý antiamerikanismus (na okraj - kolik keců o blbých
Američanech jsem už musel vyslechnout, dříve si pletli Czechoslovakii
s Yugoslavii, dnes Czechii s Chechnyou…; zatím jsem v životě narazil
jen na dva lidi, kteří byli schopni vyjmenovat více než deset severoamerických
států s jejich hlavními městy). Největším nepřítelem Evropy je mrtvá
Maggie a živý Klaus, o Orbánovi raději nemluvě, aby na mne zítra nebyl vystaven eurozatykač. Co mi to, sakra, připomíná? Že by
hledání vnitřního nepřítele? Když jiné nebezpečí nemůžeme pojmenovat, protože bychom
byli nekorektní a nevolitelní…
Nedávno jsem v jednom článku
narazil na tezi, že konec Evropy bude prvním případem, kdy civilizace na nižším
stupni vývoje nahradí civilizaci na stupni vyšším. Je tomu opravdu tak?
Ohlédneme-li se přes propasti času, uvidíme i horší civilizační konce. Věřil by
kterýkoliv Říman tomu, že ti smradlaví, nevzdělaní a hrubí barbaři jednou
založí říše, které dobydou ostatní svět? Ano, trvalo jim to bezmála tisíc let, ale
až potom, v období rozmachu a relativního dostatku, došlo i na skvělou
renesanci a návrat k odkazu antických dob. A co takové říše Aztéků a Inků?
Nebyly to kvetoucí říše (no, odhlédněme od lidských živých obětí J), které vyvrátily bandy nemytých a
nevzdělaných žoldnéřů? Takže si dovolím tvrdit, že až si Evropa projde svým
obdobím zákazu zobrazování lidských bytostí, euroatlantické chápání
spravedlnosti založené na římském právu bude zapomenuto a nahrazeno právem
šáríja, až se feministické hnutí vrátí do bodu nula nebo spíše do bodu minus
burkoidních sto, až bude pracující muž nezvyklým úkazem a bílou vránou, až si
šejkové navozí do Evropy dostatek otroků z jižní a jihovýchodní Asie, až
mizející ropa donutí oprášit kreativní myšlení z okrajových částí
chalífátů, jež někdy v počátku novověku nepochopitelně vymizelo (všimli
jste si, že největší vědecký a kulturní přínos arabských národů pochází z dob
před 15. stoletím?), až… až… Tak potom, po řádce století temna a lidské bídy,
přijde nová renesance, založeny budou nová muzea, aby uchovala to, co zbylo
z dávných evropských civilizací, vzniknou humanistická hnutí, žena dojde
svého uznání, založena bude nová NASA, ale i nová KGB i CIA…. J
A pak nějaký badatel najde zapomenutý
cloud, a na něm tento canc, a prohlásí mne velkým Burmonádem Vizionářem!!
Howgh!
Praha 12.11.2013
Žádné komentáře:
Okomentovat