Jak Maurerovi zvětralo víno

    V žádném případě bych se neodvážil upřít Pavlu Maurerovi jeho zásluhy za posun obecného vnímání stravy, jídla, hotovek, minutek, vysoké gastronomie atd., a to včetně misionářské práce v oblasti vínoznalectví, pivopivnictví, kořalečnictví a koktejlůmíchanictví!! Nebýt jeho gastronomického průvodce, ani bych nevěděl, do kterých restaurací bych pozval K., kdybych na to měl. To už, samozřejmě, trochu... no, dost přeháním. Jenže..., jak přesně popsat můj pocit...., prostě se mi zdá, že od smažáku, plíčků na smetaně a katova šlehu, míchaných směsí koření "na všechno", kyselého piva, ostravského kahanu, říčanského kladiva a vybraného koktejlu pro znalce jménem cígošmartel (kofola s rumem), jsme se zhoupli do opačného extrému. Jídlo se stalo pro mnohé  středobodem společenského života - a to mluvím o celé škále jídloznalců, od vybraných rádoby distingovaných gurmetů, až po milovníky zeleninových šťáv z extravagantního bufáče pro bílé límečky, od pojídačů moderních zapečených baget po popíječe půllitrových káv ze značkových kelímků...

    Probůh, nebudu se z tohoto okruhu vyjímat, na stará kolena jsem objevil nenahraditelnou roli čerstvých bylinek, miluji jednoduchou chuť čerstvých potravin, jsem nadšen z toho, k jaké kuchařské dokonalosti se vypracovala má K. Její steaky, saláty, dušená masa, to je prostě zážitek. Jsem pravidelným návštěvníkem Dháby či Country Life, miluji karlínskou Polívkárnu, stavím se v Krystalu na ossobuco či v Platýzu na lososový tataráček a dvě sklenice šedé rulandy. Umím posoudit kvalitu za studena lisovaného panenského olivového oleje, protože mi prostě setsakra chutná! V Lokálu si dám nejenom drštkovou, líčka či hovězí tatarák, ale klidně i zeleninové lečo, protože tam je to prostě "na jistotu". A nastojte, i společné večeře s přáteli jsem připravoval (než rozumné aktivity vytěsnily z našeho světa mraky všudypřítomných malých dětí), dokonce i piknik v trávě se uskutečnil (přímo v Jelením příkopu, zdejší louka je pro piknik jak stvořená, a i ve vrcholící turistické sezoně tudy projde jen pár lidí). A když už zajdeme ke Karpíškovi na dobrý steak, nečekám, že mi bude nabídnuta frankovka za sto pade - naopak, rád si nechám od pana sklepmistra poradit, na cenu zase až tak nehledíc. No, ten výběr podniků není žádná velká hitparáda, jak by řekla další ikona českých lančmíteaters, chef Pohlreich, ale je to hodně daleko od Zvonu, Hnáty, Žumpy, Růžku či Zlatého chmele!!

    Což mi připomnělo, že jsem nějak utekl od pana Maurera... Inu, směřoval jsem se svými malými dětmi na návštěvu k fungl čerstvé neteři. A tak cestu na Harfu jsem využil k zastávce ve zdejším Lidlu. Byl jsem zde jen jednou, abych zakoupil v TV anoncovaný stojan na disky s pneumatikami, leč po jeho vybalení zjistil, že moje disky nemají středový otvor, takže stojan je mi na... no na nic. Tentokrát jsem koupil vajíčka, brambory - a také jsem sáhl po lahvi červeného bordeaux, za přijatelnou cenu 120 Kč.

    Neteř jsem pohoupal, rozesmál, odevzdal, a vydal se s dětmi domů. V autě mám puštěný Radiožurnál. Zrovna mluvil pan Maurer, pravděpodobně ve svém pravidelném rozhlasovém povídání na téma "jíme jako čuňata, pijeme ještě hůř". Rád si na toto téma poslechnu či přečtu názor člověka povolaného,  a to i toho, který si na své více méně samozvané roli gurmánského guru postavil velice slušně prosperující byznys gastronomických průvodců, festivalů miniporcí, výletů za jídlem a podobně. Ale nešť, jestli to někoho baví, proč ne? S oběma očima zavřenýma to lze považovat za jisté misionářství. Jenomže tentokrát jsem se v Maurerově pořadu dozvěděl, že jsem si koupil místo vína jakýsi šunt. Vzápětí přišla kritika hloupých celebrit, které doporučují pro prodejní řetězce místo vína jakési levné patoky. Protože jestliže propagují bordeaux za 65 korun, musí vědět, že to nemůže být kvalitní víno. Upřímně - Lidlu se vyhýbám, možná i v důsledku zkušenosti získané cestou po Francii, kdy snad jenom v ušmudlaném Lidlu jsem narazil na krabicové víno... Na druhou stranu mě prostě štve, když kdokoliv lže, navíc ještě v rádiu, dokonce veřejnoprávním. Ano, v Lidlu na Harfě jsem viděl fotografii všudypřítomného prostatického Vašuta nad policemi s vínem, ano, jednalo se o vína francouzská, ale ani nejlevnější nestálo pod dvě stovky. Pan Maurer si ale zakoupil pro zkušební účely bordeaux za 65 kaček. Je to možné, já tak levné víno v Lidlu neviděl, ale pravdou je, že jsem jej ani nehledal, a ani by mě nenapadlo si jej koupit. Za osm pětek mám odvedle z vinotéky slušného portugala. Kamarád vinař sice tvrdí, že ani v této ceně to nemůže být víno z Moravy, leda tak z Maďarska - ale tam jsem kdysi narazil na výborné cuveé Kecsfrankocs (nebo jak se to psalo :-), tak jako vin de table, proč ne? Pan Maurer přiznal, že po otevření vína jej sice překvapil krátký umělohmotný špunt, ovšem chuťově víno nebylo špatné. Představte si ale, že po dvou hodinách už se víno nedalo pít, a připomínalo spíše zkažený vinný mošt. Chtělo se mi zakřičet - pane Pavle, když si někdo koupí víno za 65 kaček, jaksi se nepředpokládá, že by mu po dvou hodinách ještě něco zbylo k pití! A tak jsem si vyslechl filipiku proti dovozu levných vín, které kazí náš vkus a křiví náš vinný charakter... Nevím, ale moje zkušenost z Francie je jaksi jiná. Ano, projeli jsme Francii křížem krážem už v roce 2001, a naše finanční možnosti nebyly zrovna velké. Takže víno jsem nakupoval (upozorňuji, že každý den, a často ne po jedné lahvi!) v supermarketech. Tehdy ještě za franky v kurzu cca 1 frank za něco přes 5 korun. Ano, v nabídce byla vína na naše možnosti extrémně drahá. Taková vína byla ale v absolutní menšině - cca 50 cm z dvacetimetrové police. Drtivá většina vín se ale pohybovala v rozpětí 8 až 18 franků.
    Po návratu jsem, tehdy ještě v Delvitě, kde se francouzský ředitel belgického řetězce snažil zavést biokoutky a prodej kvalitnějšího potravinářského zboží (předčasně a neúspěšně), procházel kolem vín stejných značek, ovšem v ceně několikanásobně vyšší. Ignoroval jsem je, domnívaje se, že po vstupu do Evropské unie si francouzských či italských vín užiji do sytosti. Ejhle!! Ani náhodou. Vína o něco zlevnila, ale v porovnání s francouzským trhem jsou stále násobně dražší. Tak ať si je nechají. A pan Maurer ať si nechá své mudrlanství nad cenou francouzských vín a rovnou řekne, že kampaň Lidlu jaksi nepasuje ke kampani Vína z Moravy a Čech. I na vinném trhu by se měla hrát rovina. Aspoň na vlnách veřejnoprávního rozhlasu.

Praha 3.11.2013