pondělí 21. dubna 2014

FOTOBLOG - Odtáhl jsem rodinu do pivovaru

Jak mi Martin poradil, a jak jsem svým lidem vysvětlil, že víkend v pivovaru je nejlepší nápad. Tím pádem také o kvasnicovém pivu. Něco málo o výletu na Hvězdný kopec, o tařici skalní, rulech, svorech, fylityckých břidlicích, selečím zauzeném bočíku... A hlavně tedy o fotkách, že.

Užitečné odkazy:
http://www.pivovarkacov.cz/
http://www.hradceskysternberk.cz/

    Kamarád Jonáš, tedy Martin, Jonáš je příjmení, je nejspíše jediným Pražákem v mém okolí, se kterým lze vážně vést chytré řeči o pivu. Navíc je rozený manipulátor, takže si získal mé sympatie sledováním žateckého piva! Když se  před časem ozval, aby vychválil kácovské pivo, neměl jsem důvod mu nevěřit. Navíc mi doporučil, abych příležitostně navštívil přímo kácovský pivovar, kde v prostorách nejspíše bývalé sladovny právě budují hotýlek. Jeho rada se moc hodila - pár týdnů do Velikonoc, cena za ubytování velice příznivá, takže stačilo jen přesvědčit K., že prodloužený víkend v pivovaře je to nejlepší, co mohlo naši rodinu potkat.
      Popis vlastivědně-degustačního výletu je třeba rozdělit na tři podkapitoly - pivo, děti, historie. Začnu dětmi, protože jsem po delší době měl zase příležitost strávit s nimi více času v kuse, než za běžného víkendu, kdy se snažím vklínit mezi pohádky, procházku s kočárkem, hry na tabletu a uspávání. Takže jsem zjistil, že zaujmout napříště synka čímkoliv, bude čím dál složitější. Trochu mě děsí, že na to máme tak čtyři, maximálně pět let. Pak se z kategorie stále ještě milých, i když už trochu otravných rodičů, posuneme do kategorie obtížného hmyzu :-). Pořád jsem ještě synem obdivován za to, že "všechno" vím a znám. Největší prohrou tedy bude (snad jen dočasné) zařazení do podkategorie "totální mimoň". Během toho společného času jsem zjistil, že synkovy nejčastější věty jsou: "A co? A proč? A pak? Tak to vůbec nechápu!"... Na první poslech by se mohlo jevit, že máme zvídavého chlapce. Bohužel, užití těchto vět je nejčastěji ve smyslu: "Už mě, do řiti, neobtěžujte svými výlevy!" :-). Vážně ale musím konstatovat, že se umí krásně a láskyplně postarat o sestřičku! Je vtipný (po mně!!), a často i milý (po Kláře??). Je chytrý, leč ke konci druhé třídy zjistil, že je často výhodnější svou chytrost příliš nevystavovat - není tolik obtěžován dotazy a úkoly. A blbé samozřejmě je, že malá ségra po něm odkoukává především jeho špatné stránky. To si ještě užijeme!
       Kraj kolem Sázavy jsem doposud nenavštívil. Chyba! Je tu krásně - a železniční trať kopírující řeku je takovým místním metrem. Stačí jen vědět, kde jsou mosty, aby se člověk dostal k zastávce. Ale i tato nutnost v teplejších měsících odpadá, Sázava je taková poloviční Berounka s mnoha jezy, takže dostat se na druhý břeh nebude žádný velký problém. Největším problémem v letních měsících budou davy vodáků a poslední dobou bojové houfy všudypřítomných bicyklistů. Hospoda, hotýlek či vodácký stánek je na každém kroku. My jsme se vydali na celý den do Českého Šternberku. Původní nápad, že cestu zpátky si zpříjemníme šestikilometrovou procházkou do Soběšína na další zastávku, jsme nakonec opustili. Ale při zpáteční cestě jsme alespoň vystoupili z vlaku o stanici dříve a prošli se kolem kácovského ohybu řeky. Velikost a historie hradu mne překvapila (tak pro nás z Rozvědčíka existuje jenom Křivoklát, jsme totiž křivoklátocentristi!). Zatímco jsem hlídal v kočárku spící holčičku, Klára se synem zašli na prohlídku hradu. Vrátili se spoustou informací - nejzajímavější je historie šternberského rodu - rodu donátorů, zakladatelů, mecenášů. Starého pána, dnes jednadevadesátiletého, vystěhovali komunisti v osmačtyřicátém do dvou místností. Ale přízeň místních mu zajistila práci průvodce vlastním hradem. Dočkal se jeho vrácení a Český Šternberk opět očividně a na první pohled vzkvétá. Ach, to věčné téma národních elit a jejich devastace tupou bolševickou zběsilostí...
    PIVO!! Po celou dobu (až na jednoho průmyslově vyrobeného kozla v šternberském podhradí) jsem s chutí a nenasytně polykal kvasnicové kácovské. Po mnoha a mnoha letech jsem s chutí nořil nos do vynikající desítky. Abych s postupujícím večerem přešel na ležák. Zatímco desítka byla osvěžující a výrazné chuti a hořkosti, dvanáctka se kvalitou i chutí hodně blížila oblíbenému ležáku ze žateckého pivovaru Chrámu chmele a piva. Žatečtí také preferují spíše zdejšího Samce, což je jedenáctka. Ale my, znalci!!, vždy raději sáhneme po vyzrálém a chuťově rafinovanějším dvanáctistupňovém ležáku. Po dlouhé době jsem si opět ověřil, proč je jednou z nejdůležitějších kategorií při hodnocení piva jeho tzv. pitelnost. Kácovský Hubertus vás jen tak odejít nenechá. Prostě se nedostavuje ten častý pocit, že další pivo už nezvládnu! Klára měla obdobný zážitek s místní tmavou třináctkou. Je třeba konstatovat, že nestřídmé pití kvasnicového piva se nemůže neprojevit reakcí organismu, tedy především zažívání. Vše dobré v těle zůstává, a vše špatné z něj odchází - nemyslím teď na nejhorší, leč plynatost v důsledku působení pivovarských kvasnic je výrazným zážitkem!
       Pobyt v kácovském pivovaru mohu opravdu doporučit. Hotel bude časem dostavěn, pivovar snad udrží kvalitu nejen piva, ale k našemu překvapení i vysokou laťku kuchyně v pivovarské šalandě. Návštěvníkům by zde prodali i teplou podešev, davy lidí už v této předsezónní době zůstávaly přede dveřmi, protože obě patra šalandy i venkovní zahrádka byla prostě naplněna do poslední židle. Ale i za těchto podmínek kuchař připravoval speciální velikonoční menu, a pomalu pečený selečí bočík, nebo jehněčí hřebínek se zauzenou kaší, to byl opravdu zážitek!
    No nazdar, to jsem se rozepsal. Chtěl jsem jen několika poznámkami doplnit následující fotografie. Už se stalo, mazat to nebudu!
Kácov, 18.4. - 20.4.2014
Fotopříloha:
Na tuto kresbu pivovaru Kácov jsme narazili až ve Vlašimi.
 Pivovar v realitě - za okny se při dopoledním slunci lesknou měděné kotle!

 Nemohl jsem do varny nenakouknout. Alespoň očkem!
Varna ještě jednou - ceďák.
 Šalanda v přízemí.
 Bez rezervace se nechytíte!!
 Zámek Kácov.
 Na zámku je sympatická expozice starých motorek.
Panorama Kácova z kácovského mostu. Pivovar na břehu Sázavy, nad ním zámek, na náměstíčku kostel.
 Náš oblíbený double. Foceno až po prvním napití, to dodávám kvůli pěně!

 I v Kácově chmelí žateckým chmelem!

 Cesta na nádraží po mostě asijského typu...

 Nádraží Kácov.
 Jede nám to za třicet minut.
 I posázavské skály ovládla na několik týdnů výrazně žlutá tařice skalní. Pravda, na černém čediči Českého středohoří se vyjímá podstatně výrazněji.
 Těsnota!!
 Po odjezdu vlaku se nám otevřel výhled na Český Šternberk.
Vyrážíme na hrad.
 Klára pozoruje Šternberské podhradí.
 Nad údolím zase vlají vlajky se šternberskou hvězdou!

 Zpátky do Kácova podél řeky Sázavy.
 Svory a fylity barvy typické pro české vnitrozemí.

 Áďa se raduje nad přímým zásahem nebezpečného zombíka!

 Večer místní vytáhli harmoniku, Pražáci si zatančili!

 Před chvílí jsem přišel o dámu, neodvrátil jsem trojitý útok. Ale nakonec jsem to ušudlal na remízu!
Znak Šternberků na závěr.

sobota 5. dubna 2014

Vysočany, Libeň, periférie...

       Pražské periférie díky (či v důsledku, vyber dle své chuti a názoru) horečnaté výstavbě především do roku 2008 stírají svůj zanedbaný ráz zapomenutých koutů velkoměsta. Jsem přímým svědkem tohoto procesu, jelikož žiju na rozhraní katastrálních území Libně a Vysočan. No, to rozhraní už takto dávno není vnímáno. Hodně za to může územní členění Prahy, takže Praha 9 je silně zakousnuta až k Balabence, tedy hezkých pár stovek metrů právě do libeňského katastru. A právě Balabenka se svým silničním nadjezdem a viadukty je vnímána jako pomyslná brána do Vysočan. Přestože hranici vysočanského katastru protíná Sokolovská ulice až o téměř dva kilometry dále.
       A tak nás, Vysočaňáky, někdy štve, že největší aréna ve střední Evropě je novináři přisuzovaná Libni, když přece my moc dobře víme, že stojí ve Vysočanech. Ovšem je třeba přiznat, že hala stojí opravdu ještě na libeňském katastru. Stejně tak nejhezčí vysočanský park v Podvinní se rozkládá vlastně také v Libni apod....
       Vysočany se v posledních deseti patnácti letech na první pohled změnily. V nenávratnu jsou nejen obrovské tovární komplexy, chrlící lokomotivy, mostové jeřáby či nákladní auta. Zmizely také jedno či dvoupatrové domky v podnádražním prostoru, uvolněné místo zaplnila nová výstavba ne příliš respektující původní uliční síť. Záměr dobudovat centrální vysočanský prostor, který nese název náměstí OSN, přičemž do náměstí má hodně daleko, zkolaboval spolu s kolapsem světových finančních trhů. Tento prostor zůstal nedokončený od dvacátých let minulého století. Nezastavěná plocha byla zaplněna prozatímní zelení, takže plán dostavby jižní části náměstí navazující na původně vyměřenou uliční síť narazil na obvyklý povyk o ničení zeleně. Pražské radní by podobní zelení chaoti měli konečně přesvědčit k tomu, že na místech určených k zástavbě ponechají co nejdéle nevzhledné rumiště a jakoukoliv náletovou zeleň budou ničit hned v zárodku třeba navážením stavební suti. Pak by i po létech bylo zřejmé, že místo je určeno k zástavbě, ne k založení ptačí rezervace či květinových záhonů. Je mi jasné, že jako vždy budu chytán za slovo - ne, nejsem pro vyklučení Chotkových sadů či zastavění Rajské zahrady nebo vysočanské vinice Máchalka! Ale ve městě se domy prostě čas od času staví. Nelze zachovat každou omylem zarostlou proluku (a například jižní část náměstí OSN jednoznačně nezastavěnou prolukou je). Pokud se nebude stavět ve městě, bude se město rozšiřovat za hranice přirozeného intravilánu. Nejen na nevzhledná pole, ale co takhle Klánovické polesí?
       Vysočany potřebovaly ještě pět let stabilního rozvoje. Dnes by byly brownfieldy na východě, tedy pozemky pod bývalými fabrikami ČKD či Praga, zastavěny či zastavovány. No, pět let Vysočany k dispozici nedostaly. Více než pětiletou pauzu ve výstavbě tak máme už za sebou. Je zřejmé, že plošné investice do výstvaby se do Vysočan jen tak nevrátí - možná se už vůbec nevrátí. Ovšem výhodná poloha na hranicích širšího centra (jimiž dnes Karlín a Libeň bezesporu jsou) a několikaminutové spojení se zbytkem města bude investory lákat dál. Vysočany využívají tří stanic metra a dvou paralelních linek tramvají, které přežily z dob, kdy zásobovaly místní megafabriky dělnickými masami. A tak se dál budou stavět bytové domy na Nové Harfě, stejně jako nedávno vyrostl bytový mrakodrap Eliška na zcela nepravděpodobném místě.
       Ale také dál budou mizet místa, která přežila z dob periferních, a která měla své neměstské kouzlo. Pro mne to byly hlavně kdysi provizorně vybudované stavby u sportovišť. Před pár lety, v důsledku výstavby malé arény Sparty v Podvinní a rekonstrukce ragbyového hřiště včetně dobudování moderního atletického areálu, zmizelo příjemné zákoutí sportovního zázemí sparťanských ragbistů. Tenisové kurty, prastará tréninková zeď, škvárové hřiště na malou kopanou a především šatny s typickou hospodou, lidovou tvořivostí doplněnou o venkovní sezení s krbem. Ještě a Matějem v kočárku jsem sem čas od času zamířil na pivo a párek. Byl to koutek takřka nezabudické útulnosti, lidé se tu zdravili a většinou znali. Čas od času se peklo prase, a člověk si dával pozor, aby omylem nevrazil do udělaného ragbisty lámajícího další desítku ze své osobní sklenice.
       V těchto dnech mizí další místo s venkovskou atmosférou - zázemí fotbalového klubu TJ Praga. Zajímavým především tím, že  klubovými symboly se tak podobá slavnější Slávii, ovšem červenou barvu nahrazuje sympatičtější modrá. Na pragovce se to při sobotních či nedělních zápasech atmosférou hodně podobalo Slavoji Houslice. Pivo v kelímku, a ojedinělé výkřiky - Franto, dávej to od nohy!! Starý tesko barák zmizí, a na novém místě záhy vyroste třípatrová moderní budova s moderním zázemím a klubovnami. Možná i kelímkáč bude, ale už to prostě nebude ono.
      A tak mi nezbývá nic jiného, než co nejčastěji zajít na ukryté ragbyové hřiště Pragovky, kam se dá dojít jen kolem Rokytky, a kde jsou kolem hřiště pořád ještě vysoké topoly jak na obrázcích Cyrila Boudy, a kde nad hřištěm stojí pečlivě udržovaná dřevěná klubovna slavného týmu TJ Rugby Praga. A přát si, aby tohle místo zůstalo co nejdéle uchráněno modernizačním snahám. Třeba to vyjde a vedle Rokytky nám kousek té periférie zůstane zachován. Třeba, možná, protože na zachování atmosféry nelze vztáhnout žádnou památkovou ochranu.
Praha - Vysočany, 5.4.2014
Po pravé straně Kolbenovy ulice už měl čtyři roky stát vysokoškolský kampus...
Tady stávalo útulné zázemí sparťanských ragbistů.
Fotbalové hřiště TJ Praga je dnes schouleno ve stínu nové zástavby.
Už se staví - staré šatny, hospoda, i celý tesko barák zmizí.
Za bývalou vlečkou do ČKD nad ragbyovým hřištěm pragovky na místě staré teplárny vyrostla nová čtvrť.

K hřišti TJ Rugby Praga se musí tudy.
Hřiště bylo po léta ukryto za skeletovými halami národního podniku Praga.
A ještě jednou ragbyové hřiště pragováků.

úterý 1. dubna 2014

FOTOBLOG - symposium "Hradištní a gotické opevnění Královského města Žatce"

V sobotu 29.3.2014 se na Martinovo pozvání sjelo pár přátel, aby se podívali na naše rodné město Žatec trochu jinýma očima. Bylo krásně, bylo nám dobře a tak se akce opravdu vydařila. Většinu následujících fotografií snímal Jarda W. (ty rozmazané jsou z mého telefonu).
Sešli jsem se v kuchyni u jídla, první skupina dorazila - zleva Dasha, Martin, Blanka, Michal, Regina, Klára.
Zahájili jsme prezentací v Dashenčině školičce Little Indians.
Ukázka prezentace - mohutné opevnění Pražské brány na jižním předpolí města - v Čechách obdoba jen v Plzni a Lokti.
Trasa následné vycházky po nejzajímavějších místech a dokladech původního opevnění města.
Lektor Burma u nákresu přemyslovského hradiště.
Mapka přemyslovských opevnění v Podkrušnohoří, zaujatě sledováno i nejmladšími účastníky!
Účastníci zcela zabráni do výkladu (až na fenku Indii, která ostentativně nesouhlasí s lektorovou tezí, jíž zpochybnil úkladnou vraždu Sv. Václava a označil ji za neplánovaný důsledek noční pitky).
V místě bývalého Žitníku (dnešní Chelčického náměstí) studujeme v terénu vyznačené vykopávky pohřebiště a především základů kostela neznámého patrocinia.
S dětmi hledáme nainstalované denáry v místech jejich původního nálezu.
A našli!!
Výklad byl, jak jinak, poutavý a zajímavý...
Na Hošťálkově náměstí zkoumáme rozložení původního hradiště a průběh zaniklého hlavního valu s příkopem.
Jarda s Klárou - odpočinek a tulení pod Chmelařským majákem.
Žatecký orloj nás neomylně nalákal do minipivovaru U Orloje!
Konečně!! Zprava - Klára, Burma, Regina.
Vracíme se do kongresového hotelu k další diskusi...
Vědecká diskuse pokračovala do pozdních nočních hodin!

A příště? Po stopách mlýnského náhonu od Bačiny po Mlynáře? Od kostelíka sv. Václava po zaniklý kostel sv. Jana Křtitele?

Žatec, 29.3.2014