84. Jiráskův Hronov - zpráva čtvrtá - o Tritonu!

     Davidův Triton! Nezbytná součást Jiráskových Hronovů, bájné místo, které s ostychem a podvědomou úctou navštěvují ti, kteří jej doposud znali jen z vyprávění. Několik set lidí ve více méně soustředných kruzích kolem starodávného okénka malebné roubenky. Tento dav zaplňuje nejenom vlastní tritonskou rustikální zahrádku, nejen zdupaný prostor před vchodem do tohoto doupěte všech myslitelných hříchů, ale rozlévá se po přilehlé asfaltce, aby posléze pokryl trávník Freiwaldova náměstí skupinkami mladých lidí soustředěných kolem světýlek svíček. Nezbytné kytary, ale i housle či klarinet, lahve průběžně doplňované vínem z okénka dřevěnice Davidovými rusalkami, které se s počtem vypitých dvoudecek modrého portugalu stávají krásnějšími a krásnějšími.

    Příchod Gerontův nezpůsobí žádný rozruch – příliš stár na to, aby si jej žádoucí seminaristky všimly, příliš mlád na to, aby mu uvolnily místo. Čas od času zabere osvědčená metoda: „To je dobře, že jste tady, Žaneto!“,  „Ale já nejsem Žaneta, já jsem Marcela!“, „To je jedno, hlavně, že jste tady!“… V lepším případě následuje úsměv. Ke Gerontovu zděšení letos dokonce jeden pokus o seznámení (Žaneta se představila jako Klárka – sic!!).

    Naštěstí se naše malá společnost dávných účastníků stěhuje do Tritonu až po půlnoci, v krvi dost bublinek z vypitých brutů, takže zas až tak moc nevadí, že se skupinka záhy rozpadne na hudbymilovnou Gerontovu ženu, jež se vmísí mezi zpěvavé koloušky, a na dvojici talentovaného Dramatika a Madony, shánějící se po papírkách.

    Díky dávné Dramatikově účasti v mnoha seminářích se čas od času spřede rozhovor s jeho známými. Příjemné intelektuální osvěžení v popůlnoční době. I tehdy se mladé seminaristky protahují davem polooděné, aby svým miláčkům donesly další láhev vína ze seznamu, na kterém s blížícím se koncem festivalu přibývají modré puntíky u došlých zásob.

    Také poslední večer přistupují k Dramatikovi známí a přátelé. Jedna z dívek konečně Gerontovi tyká! Jaká radost v zakaleném zraku! Dívka se zarazí, očekávajíc ironii. Ovšem Geront rychle vysvětluje, že má opravdu upřímnou radost. Gerontova žena dodává, že je to pravda, že jinak už musí Gerontovi mladá děvčata nadhánět. Dívka se zasměje a dí: „Tak to se máš super, Geronte, když se o tebe dcera takhle stará….“. Načež Geront upadá do těžké deprese…

Tak ještě sklínka peckovice s Davidem u okénka a nezbytné sliby o setkání příštího roku.
Třeba dorazí i Žaneta!

 Hronov – Praha 11.8.2014

84. Jiráskův Hronov - zpráva třetí - podoteky a dodatky

    Nejen divadlem jest živ člověk hronovský. Takže stejně, jako každého předchozího roku, jsme nasbírali při letošním ročníku Jiráskova Hronova spoustu mimokulturních dojmů. Voničku zážitků předkládám dále.

    Hlavním a zásadním tématem bylo květnové uzavření hronovské hotelové školy, a s tím související uzavření cvičného pracoviště studentů v cukrárně Za školou. Možná se záhy v revue A2 dočkáme komentáře mé oblíbené recenzentky Aleny Zemančíkové. Obdobně, jako v loňském roce, třeba do tohoto růžového magazínu přispěje úvahou na téma „Jak vláda pravicových stran zničila Hronov, o hotelovce nemluvě!“ (má reakce na loňský článek k dohledání zde na blogu). Je zřejmé, že pro malý Hronov je uzavření střední školy významnou ztrátou! Ovšem kdo v uplynulých letech při stravování v cukrošce obcoval s pedagogickým sborem, tušil, že dny hotelovky jsou sečteny…

    Cukrárnu Za školou jsme nahradili snídaněmi v cukrárně U Kubíčka. Bylo to… no, řekněme dobrodružství. Za školou byla aspoň sranda. Neschopnost pedagogického dozoru byla pověstná, ale s jistou dávkou schovívavosti také zábavná. U Kubíčka zbyla jen únavná zoufalost (snad vyjma vděčnosti za ranní gulášovku). Sobotní výlev jedné z prodavaček: „Už aby ten pitomej Jiráskův Hronov skončil“, jsem doplnil suchým dotazem ve stylu Julie Roberts: „Vy nejspíš nebudete placena procentem z tržby?!“

    Ale zase – je třeba doplnit opačné zkušenosti!! Čapkárna s tradičně milou rodinnou obsluhou byla opět nadužívaným útočištěm. Dcera provozovatele, která o nás spolu se sestrou několik let pečovala, nám přivezla ukázat i svého dvouměsíčního synka, brut byl vychlazen, nabídka jídel opět větší, výborné polévky byly k dostání i ve večerních hodinách, toalety i po těch letech čisté a udržované po celou dobu festivalu. A hlavně – letos jsme mohli sedět i po půlnoci!

     Stejně tak potěšila tradičně dobrá kuchyně na Baště, snaživá Stella, do nočních hodin otevřený stánek s hamburgery na autobusáku, stánky v parku, nedělní prodej v lahůdkách na náměstí atd. Kdo si vzpomene na polomrtvý Hronov ještě před několika lety, liduprázdný park, uzavřené obchody v centru, ale i dřívější averzi domorodců vůči cizákům, musí být potěšen stavem přítomným.

     K podstatné změně došlo letos i v organizaci divadelních představení. Zatímco v minulosti se program rozšiřoval do časných odpoledních hodin, letos bylo zvoleno opačné řešení. První představení začínala až mezi čtvrtou a pátou hodinou, poslední končilo i ve čtvrt na dvanáct. Pro nás neseminaristy to nebyla příjemná změna. Večerní program se zahustil, čas mezi představeními, jindy trávený diskusemi v čapkárně, chyběl. A samozřejmě chyběl večerní čas na přesuny mezi místními nálevnami.

    V hotelu, dříve penzionu Prajzko, našem tradičním útočišti (poté, co jsme před lety opustili privát u Vašinů), nás ovšem čekaly také změny. Provozovatel hotelu se mění, takže naše rezervace na příští rok je sice učiněna, ale uvidíme, uvidíme….

    A co Triton?! To je na samostatné povídání, přece!!!!

Hronov – Praha, 11.8.2014

84. Jiráskův Hronov - zpráva druhá - o divadle

Jak začít, než radostným zavýsknutím - po dlouhých několika letech jsme opět viděli ucelený blok představení. Tedy aniž bychom se s K. museli střídat v hlídání a ukládání dětí, o večerních postperformačních flámech a diskusích o shlédnutých představeních nemluvě!! A tak bez mučení přiznávám, že se pro mne z tohoto pohledu jednalo o jeden z nejvýznamnějších a nejlepších ročníků vrcholné přehlídky amatérského divadla minimálně za posledních pět šest let (navíc náš pobyt nebyl vykoupen odložením dětí, což je významný bonus!).

Výše uvedené zavýsknutí kalí jenom jedna skutečnost, a to, že odpolední program jsme uzpůsobili dětem, takže jsem se zúčastnil jenom jednoho sezení v Pécéčku (PC = Problémový klub, místo pro rozbory představení, mytí hlav ubohým ochotníkům, čas od času i pro intelektuální masturbaci a hledání "přesahů"...). Na druhou stranu jsem svou jedinou účast zúročil vrchovatě - celé sezení pátečního Pécéčka jsem zakončil svým vtipným, leč duchaplným, seriózním, ale člověčinou prodchnutým vystoupením! Ano!! Zařekl jsem se před lety, že na Problémovém klubu nebudu zvyšovat inflaci slov svým rozumováním, a že vystoupím maximálně jednou za deset let. Vzhledem k tomu, že naše dvacátá účast je za rohem, měl jsem na své druhé vystoupení už jaksi nárok!

Za čtyři dny jsme shlédli celkem deset představení. Přičemž Divadlu Kámen nedala K. sebemenší šanci, nechtíc rozmnožit své pravidelné odchody z Macháčkových repetitoidních představení. Místo toho vzala děti na pohádku o snězených sourozencích O Jančuškovi a Marčušce. Neviděl jsem, trestní oznámení podávat nebudu!

Hronovská přehlídka shlédnutá v uceleném bloku (respektive její podstatná část) s sebou nese nepopiratelnou výhodu - jednotlivá představení skládají jakousi mozaiku. Jindy náhodně navštívený trapas oplakaný coby ztráta času se v opozici k představení jinému stává důležitým mozaikotvorným kamínkem. Kdybych například představení V melounovém cukru (soubor Q10, Studio Drak HK) viděl vloni vytržené z kontextu přehlídky, protože den před tím a den poté bych hlídal děti, byla by to ztráta času přímo kardinální. Nebo dvojprogram tak odlišných představení dvou "dramaťáků" při LŠU. Generační zpověď souboru Jednabáseň mohla skončit jako antirasistická či antihomofobní agitka. Ovšem došlo k tomu zázraku, kdy se stanete svědkem překročení hranic a s otevřenou pusou zíráte na bytostné divadlo, které přitom neztratilo nic z intimně přesvědčivé zpovědi.

Byl jsem zvědav na představení Boleslavského Divadýlka na dlani "Dlouhý Štědrý večer", které s jistě dobrými herci secvičila profesionálka Kateřina Fixová. Jediným přínosem tohoto představení byla večerní hádka s Jardou kvůli výkonu jedné z hereček.

Výborně jsem se bavil při celkem prostoduché operní parodii Il Congelatore Kočovného divadla Ad Hoc. Ovšem představení bylo připraveno s takovou dávkou nadšení a "profesionality", s takovou úctou k detailu (přičemž ani jednou mne nenapadlo, že by toto úsilí bylo hodno "větší" věci!), že si závěrečný nadšený standing ovation jistě zasloužilo. Ano, nebyli jsme svědky přelomového a zásadního představení, taky jsem si ve druhé řadě stoupnul hlavně proto, abych viděl na herce, ale nakonec vlastně i kvůli jednomu detailu - slavná árie "Nessun dorna" byla přetextována jako "Neser dona" (mafiánského)!

Co dodat? Že jsme přišli o Charmsovy pašije ruského kroužku při V.A.D. Kladno? Což Jarda těžko vydýchával... Taky úterní Pochyby SoliTEATtru byly prý vynikající. Nu což, tohoto rizika se dopustím i příští rok, protože mám-li se rozhodnout pro polovinu Hronova, vždy pojedu na tu druhou. Že letošní jedinou mou výhradou k výběru představení mimomainstreamového divadla byl Kámen? Ano, jsem rád, že jsem přežil celé představení, a že jsem nebyl zpruzen, naopak, monolog o lumičím párku je prostě bomba! Ale znamená to, že Kámen bude na Hronově každý rok? Je to opravdu taková pecka, nebo slovy Táni Fischerové "ztráta času a omílání již jednou omletého"? Nadržuji Divadlu Na tahu, to bezesporu, ale nebylo by objektivně přínosnější poslat Levínského Fyzika a jeptišku? Už jen proto, že bychom si s Jaroslavem mohli porovnat naše soudy s recenzenty v oboru vzdělanými, a hlavně bych byl zvědav na diskusi na PC! Že se nekonají byvší totální maléry doprovázené hádkami na téma "kdo to sem poslal"? Nejspíše se láme éra, a ta nová, pod vedením Simony Bezouškové, bude možná tolerantnější k snaze předvést nejen "vítěze ve svých kategoriích". Slovy profesora Císaře z posledního hronovského Zpravodaje: "Nemyslím si totiž, že přehlídka amatérského divadla musí předvádět to nejlepší; spíše se kloním k tomu, že jejím cílem je předestřít trendy a tendence."

A co by na to řekl Hulec?!

Hronov - Praha, 9.8.2014



84. Jiráskův Hronov - zpráva první

Uprostřed balení a sepisování seznamů neopominutelných věcí a předmětů se chystáme jako každý rok touto dobou vyrazit na severovýchod. Díky hradecké dálnici se už naše putování na Jiráskův Hronov nepodobá tahu sběračů hroznů hněvu z Oklahomy do Kalifornie. Nekonečná jízda po staré hradecké státní bývala k nepřečkání. Dnes jste v Hradci za půl hoďky! A pak už to utíká.

Festival sice začal už pátečním off-představením místních ochotníků. Nejen kvůli rozhovoru s režisérem na webu festivalu mi není moc líto, že tuto inscenaci Čechovových Tří sester neuvidím. Bohužel, jako každý rok ale přicházíme o bloky představení z Otevřeno Kolín a jabloneckého Tanec, tanec… Ne, že by se na prknech Jiráskova divadla odehrávala taneční představení světových parametrů s choreografií na hraně věčnosti…, ale tančí v drtivé většině krásné mladé dívky, tančí hezky, a po únosnou dobu! A mezi pantomimickými etudami se takřka vždy najde něco vtipného. Pamatuji ale i tichá představení, na která bylo lze klásti měřítka dokonalého zážitku a zcela profesionálního provedení v tom nejlepším slova smyslu.

V předchozích letech bych přivítal, že program je chudý na pohádky a vystoupení různých dramaťáků. Leč děti dorůstají, a tak je škoda, že uvidí jen jednu pohádku. S Matějem ještě stihneme rytmikál od již slavného brněnského souboru Ústaf. Zachránit nás mohl doprovodný program – ovšem v parku se odehrají jediné dvě pohádky, a to v pondělí a v úterý od tří odpoledne, což je opět mimo náš skoup. Připočtu-li k tomu, že se mineme i s Ruským kroužkem kladenského VADu, i s rakovnickým monstrpředstavením Šakalích let, napadá mne, zda někdy toto prokletí dramaturgického se netrefování zlomíme. Nejspíš tehdy, až opět budeme přijíždět na celý Hronov.

Na druhou stranu to vypadá, že nejen já, ale i K. stihne úterního Revizora Ty-já-tru Praha. Souboru, jehož loňské Srnky se nám tak líbily. Jsem zvědav na mladoboleslavské Divadýlko na dlani a inscenaci, kterou režírovala věčná porotkyně Kateřina Fixová (což představení dodává jistý bulvární podtext!). Jsem odhodlán přežít Kámen!! Letos to musím dát! Jsem zvědav na Slováky, kteří vždy přivezou něco zajímavého. Tentokrát se předvede Disk Trnava (že bychom konečně srovnali prohranou sázku se slovenským prezidentem AITA/IATA Jožou?).

Zvědav jsem ale také na to, co, jak a kde budeme snídat. Jako stepní požár se rozšířila informace o uzavření tzv. cukrárny za školou, kde nejen náš každý hronovský den začínal. Pro neznalce to může vypadat jako prkotina, ale modří už vědí, že tato změna má rozměr antické tragédie! Snídaně v době Jiráskova Hronova je rituál, znovuzrození a vyladění se na nový den. Součástí tohoto rituálu bývalo nejenom plánování přesunů mezi představeními a snaha zbavit se ranní portugalské pachuti v ústech, ale také komentování úsilí učitelek hotelové školy dosáhnout co nejvyšší míry entropie, populárně tedy řečeno „neuspořádanosti“, chceme-li se vyhnout termínu chaos. To vše je nenávratně pryč i s cukrárnou a přilehlou hotelovkou, o učitelském sboru nemluvě. Ano, zkusíme se překabátit na cukrárnu na křižovatce, ale nevím, fakt nevím… (pro případ nouze vezeme papírové a plastové nádobí a ubrus, abychom mohli diverzovat do ranně opuštěné zahrádky Tritonu a zde pojíst a popít předem zakoupené saláty, šunky, kyselá mléka a primátory…).

A co tedy vlastně dnes večer nanosím do auta? Hlavně Klárou zabalené oblečení na 14 dní (co kdyby celé čtyři dny panovaly průtrže mračen, orkány, písečné bouře, zemětřesení či nálety kobylek – my jsme na vše připraveni!!). K tomu přibydou deštníky, skládací postýlka a golfky (které stejně nebudeme potřebovat), dále bereme kopačák a frisbíčko do parku, desítky nabíječek, bez kterých se naše informační centrála neobejde, redukce na kabelové datové připojení, šachy, abych zabavil Matěje v Čapkárně, strategickou hru Démoni Tokya, abychom v Čapkárně zabavili Jardu, člóbrdo, abychom v parku zabavili Adélku, platební karty, abychom zabavili mne…

Tak, snad už vše dobře dopadne. Zítra načneme náš sedmnáctý ročník, jako vždy, suchým sektem v Čapkárně a přiťuknutím si na Pumpída. Mezi představeními nás naleznete nejčastěji zde. Bacha, kolem půlnoci se přesouváme do Tritonu!

Praha, 4.8.2014

Sezóna může začít... aneb bankovní myš a ruční práce

Tak včera v podvečer kolem sedmé hodiny jsem konečně uzavřel seznam prací, které bylo letos na naší chatičce 5 x 5 metrů třeba zrealizovat. Začal jsem někdy začátkem června o víkendech a včetně čtrnáctidenní dovolené jsem stihl:

- shodit shnilý přístřešek s koloniemi neskutečně útočných a bojovných zrzavých mravenců (jenom dvě kousnutí - ovšem důsledkem byla boule na levé ruce a levém stehně - objem jak od rány bejsbolovou holí)

- nahradit jej menším, zato trvalejším a nepromokavým, včetně sflikování krytiny ze zbytků ipy a kanadského šindele, ovšem vše je přibyto měděnými!! papíráky; před tím jsem musel sofistikovaně nahradit uhnilý nosný trám, tedy nastavit jej a nově podepřít, k čemuž jsem musel vybetonovat kus kamenné vyskládané zídky (opět se potvrdilo mé vnitřní přesvědčení, že není třeba zbytečně vyhazovat materiál, který se na první pohled jeví zcela zbytečným - pro sloupek jsem využil kulán, který dlouhá léta překážel v kůlně a už táta na něj nadával!)

- všechno to důkladně nalakovat posbíranými zbytky laků; když už jsem v tom byl, nalakoval jsem všechny stojny, nosné trámy, podhled v koupelně (tedy místo, kterému říkáme koupelna!), a celou přední stranu verandy

- přesadit vegetaci, kterou jsem zoufale neuměle a pozdě předpěstoval na balkóně - chytly se tři rostlinky lnu (zato krásně rozkvetou tou úžasně modrou barvou, co všichni známe z Krtečka, někdy zítra či pozítří, kdy na chatě nebudeme!) a asi čtyři slunečnice, které už dosahují mé výšky, ovšem nezdá se, že by se chystaly kvést.... no, mají k dispozici ještě tak čtyři týdny)

- taky přivézt a zasadit jahody - vybíral jsem pečlivě, tak pečlivě, že jsem si nevšiml, že kupuji jednoplodící... Takže na balkóně jsme sklidili asi pět jahod, zato keříky teď na provizorním záhoně šílí a zběsile a trifidovatě vyrážejí nové a nové výhony; k velké Karlově radosti, který seká trávu a pidizáhon mu podstatně překáží (ovšem neočekávám, že by na jaře ještě překážel...)

- nezapomenout přivézt nové obrázky, které jsem na jaře rozvěsil, a to včetně obřího diplomu, který jsem od zbytku pedagogického sboru obdržel v roce 1981 při odchodu ze Základní školy v Ročově, kde jsem po gymplu rok kandrdasoval (coby vesnicky renesanční učitel - učil jsem matematiku, přírodopis, zeměpis, chemii i fyziku!); pokud přijedete, diplom vám bude viset za zády při usednutí na náš sucháč

- připomenout si dávnou brigádu ve sklenářství z doby, kdy syn starého Áši ještě nevěděl, že to, co je v oknech, se jmenuje sklo; zakoupil jsem krabičku okenního kytu a překytoval všechna okna, a pak Adélčiným štětcem pečlivě vyrobil úžasně vkusný (!!) kontrast mezi červenými okny a bíle natřeným kytem

- natřít oplechování střechy -  opět na červeno, sice se lehce tlučou odstíny, ale zase se mi podařilo zbavit se všech zbytků červeného laku - červeného hammerite i šípkového či tmavě červeného industrolu

- to samé provést s různými zbytky lazurovacího laku - luxol palisnadr a buk padl na zadní a boční stěnu chaty, takže jsme se opět v nevyhlášené válce o nejhezčí chatu probojovali do vedoucí skupiny pelotonu...

- skácet nahnutou babyku a nařezat ji na polena, která teprve musí do příštího roku vyschnout; stejně tak rozřezat zbytky přístřešku, které ještě letos spálíme na ohni

- vybetonovat nový sokl na straně do zahrady, a tím korunovat celé dílo.

Tak. Sezona odpočinku pro mne začala. Konečně nebudu muset nic dělat, protože vše je hotovo. V srpnu strávíme na chatě ještě dva celé víkendy...

Rozvědčík, 3.8.2014

Soklík je hotov :-)