FOTO a VIDEOBLOG - 17.11.2014 Národní třída

 

V podloubí Kaňkova paláce 25 let poté:

Národní třída v místě masakru o 25 let později:

A na závěr nezbytná pizza!!

 



Rezignace bulharského cara

       Zítra, 11. listopadu, to bude 25 let, co jsem se v Rudém právu dočetl o rezignaci Todora Živkova (mladší si vygůglují) z předchozího dne. Čím to, že se mi vybavuje zrovna tato, v kontextu tehdejších změn a z dnešního pohledu celkem nepodstatná událost? Proč zrovna tento fakt mi utkvěl v paměti? Proč si pamatuji detaily té chvíle, vůni, možná i rychlost větru, teplotu, tlak a rosný bod?

       Tu Rudou krávu jsem tehdy četl na břehu Lipenské nádrže. Bylo těsně před polednem, a já se musel do oběda postarat o děti, se kterými jsem na Lipně trávil coby mladý (venkovský) učitel třítýdenní školu v přírodě (mladší si opět vygůglují!). Byla totiž sobota, a tudíž neprobíhala dopolední výuka.

       Rok osmdesát devět se chýlil ke konci, čistý šumavský příjem Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy (google!!) se mi sice snažil vnutit něco málo naděje, ale mé časně pubertální prohlédnutí po přečtení Sekyry, Jednoho dne Ivana Děnysoviče, 1984, Ako chutí moc či sebraných Reportérů objevených na dně skříně na chalupě rodičů už bylo notně přenošené a k nepřečkání a beznadějně dlouhé. Sígři ze šestky pobíhali po břehu jezera, zatímco já pečlivě louskal každé písmenko, abych za ním zahlédl signál, znamení, že už, UŽ!! Přece když už to ruplo i v Bulharsku?! Chápete, i V BULHARSKU!!

       Dětem to bylo zcela ukradené, byly rády, že je učitel pustil „na volno“, ale zároveň mě třídní výlupci neustále obtěžovali nesmyslnými dotazy a poznámkami. Takže když jsem přes rozevřené noviny zaslechl další blbou otázku: „Soudruhu, můžeme se jít koupat?“, odsekl jsem, ať se hlavně neutopí! Dál jsem se zabýval úvahami nad tím, proč se zrovna v Československu komunisti drží tak neotřesitelně. Že by zkušenost z osmašedesátého? Vítr se lehce opíral do stránek ústředního tiskového orgánu komunistické strany. Rozměrné stránky dnes nepoužívaného, tzv. světového formátu, mne pravidelně pleskaly do tváře, cítil jsem, jak se tiskařská čerň mísí s podzimní vůní rybiny a tlejících řas. Ticho opuštěného břehu rušilo pokřikování dětí…

       Z nasraného zamyšlení mě vyrušil zvláštní pocit. Něco nebylo v pořádku. Znáte tu situaci, kdy se čas zpomalí, v matrixu cosi zaskřípe a podvědomí zavětří jak vyplašený kolouch… Vzápětí jsem si uvědomil, že je ticho! Sakra podezřelé ticho! Sklonil jsem noviny… Vzpomínka na ten pohled mě studí dodnes – půlka šesté Á se 11. listopadu 1989 koupala v lipenském jezeře!!

       Dobrá, nikdo se nesnažil kraulem přeplavat na druhý břeh, pár metrů od břehu postávali kluci, kteří mi to „dali sežrat“ a opravdu sundali kalhoty. Někteří si je jen vyhrnuli, a potichoučku nakráčeli do vln šumavské přehrady. Holky, mrchy, stály na břehu a tiše se mi chechtaly. Pozorně sledovaly, jak tahle akce dopadne. Tehdy poprvé mě napadlo, že moje dědičná dispozice kardiaka by se mohla projevit už v tak mladém věku! Nepřirozeně klidný jsem je vypakoval z vody a hnal na ubytovnu. Všichni, včetně mne, nakonec tu podzimní koupačku přežili ve zdraví.

       Čekalo mne ještě deset dní na Lipně, a jen šest dní čekání na drcnutí, kterým se nesmyslný systém svalil. Doba se pohnula a přišly měsíce, kdy se události valily takovým kalupem, že se mi téměř slily do jedné pestré šmouhy. Z té řady důležitých dat té doby si díky svým koupajícím se žákům zcela neomylně a jistě pamatuji to nejblbější – den rezignace bulharského komunistického cara. No a co. Stejně i zítra ráno, až se probudím, si jako většinu dní po předchozích 25 let šťastně řeknu: „JSOU V PRDELI!!“

Praha, 10.11.2014, Lipno 11.10.1989

Pěna dní

Motto:

„Teď už máme, co jsme chtěli…“ - úryvek z hymny občanského sdružení Přátelé přímé volby prezidenta České republiky

      Můj přemilý sociálně síťový komunikátor uvnitř virtuálního světa pravd, polopravd a čtvrtpravd, mne spolu s oblíbenými zpravodajskými stránkami v posledních dnech doslova bombarduje zcela zásadními informacemi o prezidentově slovníku, mentální nedostatečnosti exprezidentově, politické neschopnosti exexprezidentově… Důrazně jsem vyzýván, bych se připojil k různým bojovým fejsbukovým skupinám, abych bezodkladně demonstroval, jinak jsem odepsanej srab, odvezl svou kupku hnoje k sídlu českých králů, nebo alespoň cosi podepsal, když už jsem takový posera neplánující vyjít do ulic… Na první dobrou jsem se snažil – jak jinak, než bláhově – reagovat. Nu což, stařecká nesoudnost.

       Než dojde k úřednímu zrušení mého blogu a odstřihnutí mé zoufale dezorientované osobnosti od FB, musím rychle učiniti zásadního prohlášení!! Ano, jsem volič knížete Karla! Ano, prezidenta Zemana vnímám jako zvláště odpudivý blob, jako kombinaci té nejhorší české tradice hloupých honzů s věčnou cigaretou v hubě a přesvědčení o vlastní neomylnosti a hlavně nepostižitelnosti. Ano, souhlasím s tvrzením, že prezident Klaus se v posledních letech stal sám sobě etalonem dokonalosti, svoji vlastní karikaturou! A abych si to pojistil na všech stranách, ano, souhlasím i s tím, že prezident Havel to vypořádání s komunistickou pakáží bezmezně zvoral!

       Jen mi hodně, ale opravdu dost vrtá hlavou, co že to dokáže rozpohybovat tu apolitickou hroudu běžného lidu, jindy politicky apatického, ba ostentativně se politiky štítícího. Kde se bere to dojetí či nenávist, která žene slzy do očí přátel zcela apolitických, slzy nad úspěchem či neúspěchem aktuální hvězdy či nehvězdy politické scény? Kde se bere ta iracionalita sparťanů a slávistů, sic nedoprovázená výbuchy petard, i když brizance komentáře mne milého Jana Rejžka o odpornosti čtyřprocentní kikiny si s dělobuchem skoro nezadá.

       Jak to, že pár sprostých slov vyvolá takovou petiční a stížnostní aktivitu, zatímco nevydání rodinného statku paní Mašínové, dceři obelisku protinacistického odboje pplk. Mašína, a sestře obelisku protikomunistického odboje, bratrů Mašínových, jen tak prošumí, aniž by si toho jakýkoliv bojovník všiml? Všichni to ví, že statek je její, všichni to ví, že byl ukraden komunisty, všichni to ví, že je totálně zdevastovaný a bezcenný! Všichni ví, že takové právo, či jeho výklad je na hovno! Nebo ne? (důvodem nevydání byla nepřítomnost žijícího bratra, jemuž v Česku stále fakticky hrozí tzv. zbytkový trest!) Jak to, že prezidentova kunda či kurva nám stojí za organizaci hromadných stížností a peticí, ale to, že jsou stále odročovány, přerušovány, odkládány případy sprostého konání estébáků nám nestojí ani za zmínku či přečtení komentáře v novinách. Jak to, že rozhlasoví radní s ušima na stopkách sledující každý plk obdrželi už stovku stížností na dvě sprostá slova, ale nikdo si nestěžuje, že se v médiích denně prezentují zástupci zločinecké organizace či spolupracovníci zločinné tajné policie? Jak to, že vadí exprezidentův blábol o exexprezidentově reformním komunardnictví, ale legitimizující účast šéfky Nadace Charty 77 na narozeninové oslavě komunistického premiéra se odbude mávnutím ruky? To jsem sám, kdo ví, že tentýž komunistický premiér byl také mimo jiné ministrem vnitra v době, kdy se na hranicích instalovaly zábrany s vysokým napětím? Na těch hranicích, kde bylo beztrestně povražděno bezmála 250 našich spoluobčanů?

       Myslím, že nešlo si nevšimnout toho vzbouření na vsi kolem jmenování exprezidenta do čela jakési přezbytečné vzdělávací rady. Joj, to bylo pozdvižení, joj, to si naši furianti mentálně zacifrovali! To bylo krafů vypuštěných z nezávislých a nevládních a občanských úst. Takže tuto nablblou radu Starý Ješita nepovede, to je přece vítězství! Bohužel, nevím o tom, že by se jeden z téhle party kluků (a holek, paní Marksová, abych nenarazil) ozval proti debilitě ministerstva školství a výmyslech jeho šéfa o jednotných přijímačkách, zrušení svobodné volby střední školy, umělém navyšování učňovských míst, regionalizaci škol, a dalších nesmyslech, které z tohoto stroje na socialismus vypadávají.

       Jak rychle zapomínají mí milí rodáci na dávné diskuse, kdy jsem uraženě odcházel od stolu, protože jsem už neměl sílu poslouchat ty kecy o „Veškrnovi“, o národní děvce Dáše, kdy byla vysmívána moje naivní úcta k hlavě státu a jeho nepopiratelným zásluhám. Na to se nehraje, blbečku! A hleďme! Najednou tolik ochránců mrtvého exexprezidenta, tolik urážek adresovaných zlobru Velkému Kokotovi, tolik uplivnutí nad konstatováními, která se tak snadno dají doložit (a řada jiných samozřejmě ne!).

       A tak naše kulturní fronta zapomněla na Veškrnu, aby oslintávala Kikinu, tedy kikina ano, ale kunda už ne, renomované servery diskutují o jemných nuancích překladu slova „pussy“, ale bohorovně přehlížejí ovara, už snad všichni se vyjádřili k flísové bundě, ale na zběsilou personální politiku duceho Andreje jsme si tak ňák zvykli, tolik fórů na krtečka v Číně, ale v bedně běží stá repríza soudruha majora Lidského Zemana, v televizním dokumentu se mimoidní student Famu ptá premiéra Pitharta na hnědouhelné limity a rozšafně jej nechá hovořit o dělnosti tehdejší vlády a čistých nezkorumpovaných politicích – klucích co spolu mluvíme „Cojsmesitojsmesi!“, a nikdo se blbého Pitharta (bacha – citace z Vaculíkova Českého snáře!) nezeptá, zda neslyší trávu růst a čeho se vlastně tak bál, že ty svině nechal nadechnout, zelenáč Bursík s tragickým výrazem přednáší ve státní televizi o kupčení státního ČEZu s Putinem, a zatím zelení agenti dělají vše proto, aby co nejvíce rozvrátili energetický systém země a navázali ji na ruský plyn…. Nechce se mi pokračovat. Vynechat ovšem nemohu konstatování z první stránky nejčtenějšího deníku – soudy opět začaly řešit komunistické zločiny! A proč? No protože ze státních zastupitelství, od policie i od soudů v důsledku věku odcházejí dědici pokrokových tradic a hlavně KSČ! A jejich nástupce holt neváže tiché soudružské pobratimství! Ta jedna věta v MF Dnes měla přece způsobit zemětřesení!! Měly by se otevírat již uzavřené případy, předsedové soudů by měli sedět před vyšetřovací komisí a klopit!, prokurátoři by měli být nad ránem odváděni v klepetech, ministr spravedlnosti měl téhož dne nabídnout demisi…. Prd, budeme vozit hnůj na Hrad!

       Veletrapný rozhovor exprezidenta byl poslední ranou z milosti polistopadovému étosu, na kterém mně, blbečkovi, tolik záleželo. Bude teď trvat padesát a více let, než se nezaujatý, nejspíš dnes ještě nenarozený historik pokusí sloupnout nánosy sraček, které překryly zlatou éru let 1990 až 1997, mimochodem ukončenou bláboly o spálené zemi, a možná ještě horšími bláboly o blbé náladě či intošským mudrováním za pultíkem v Rudolfinu. Poslední pšouky dříve Velikého Kormidelníka jsou jen završením tragické cesty vedoucí ke konci jedné velké éry. Paradoxem je, že toho VéKá docílil v podstatě obdobnými, tolik kritizovanými kroky, které používal jeho předchůdce. A tak bude příští historik především zkoumat, čím to, že se standardní demokracie odevzdala do rukou estébáka, který si postupně zprivatizoval celý stát.

Praha, 4.11.2014

P.S. 

Kamarád Klausobijec mi na FB napsal, že Ovar je tak hroznej, že se mu už skoro stýská po Kikině. No, já se tedy nejvíce bojím toho, aby mi za tři čtyři roky nepsal, jak se mu stýská po Ovarovi…. Inu, přímé volby se vám zachtělo, holoubkové…

Dojez tu šunku, nebo tatínka zavřou!!

      V onen pátek koncem sedmdesátých let naše auto, jako vždy, nedočkavě směřovalo ke krušnohorské chalupě. Ovšem už po projetí Chban nás zastavili soudruzi příslušníci Veřejné bezpečnosti (tehdejší složka Sboru národní bezpečnosti, což je vlastně dnešní Policie ČR, no vlastně úplně není, ale to by bylo na dlouhé vysvětlování). Zkrátka obecně známé gesto soudruha v zelené uniformě navedlo  našeho moskviče na krajnici. Otec stáhl okénko a očekával standardní buzeraci. Tentokrát byl ovšem vyzván, aby vystoupil a otevřel kufr tohoto výkonného sovětského sedanu. V kufru ležel pytel cementu. Znáte tu scénu z mnoha filmů - podezřelý otevírá kufr, policista se nahne, a tu? Mrtvola!! Detail vyděšeného obličeje! Ruka šátrá po pistoli... Téměř stejně zareagoval onen mladičký uniformovaný soudruh. Zhoupl se na podpatcích a vzápětí vyslovil tu krutou větu: "Paragon!?" "Nemám, je to můj cement, v mém autě, nemusím mít od všeho paragon!" "Tak to tedy musíte mít, soudruhu, jinak máte velký problém!" Na ta slova se jindy cholerický otec klidně otočil, otevřeným okýnkem se naklonil nad přístrojovou desku, vytáhl ze zapalování klíčky a  podal je esenbákovi se slovy: "Vracíme se pěšky, až vyřešíte ten VÁŠ problém s tím cementem, auto mi přivezte"....

       Na tuto historku jsem si vzpomněl při sobotním odbočování z rychlostní karlovarské silnice směrem na Lány. Na krajnici zde stál soukromý fiátek obklopený celníky. Jejich úkol je zřejmý - v situaci, kdy přejedete hranici, aniž byste ubrali plyn, se stát brání tak, že celníci působí na celém území státu. Kontrolují tak nejenom dovážené zboží, ale mimo jiné také transfer drog a narkotik. Odhlédněme nyní od blbé státní politiky týkající se konopí, ten vlastní záměr je jistě bohulibý. Ovšem mluvím o původním záměru!! Protože vypustíte-li Krakena, už jej nikdy do klece nevrátíte! A tak k původním bohulibým záměrům plíživě a bez povšimnutí ohřívané žáby přibývají další a další... no, prostě cementové buzerace! Před několika týdny bez většího povšimnutí dostali na prdel drobní distributoři vína. Každý, kdo převáží více než sto litrů vína, musí mít průvodní doklad na všechno zboží. Chápete? Představte si, že ve Vysočanech provozujete malou vinotéku, stolek pro pět lidí, stáčené víno a pak jen vitríny plné jednotlivých i unikátních lahví. Dvě lahve špičkového šampaňského, tři lahve unikátního burgundského, dvacet lahví pozdního sběru z Dunajovic... Na vše musíte mít doklad, tedy i na archivní vína, která jste pradávno poctivě proclili při dovozu. A teď bacha - chybí-li vám jen jeden doklad, celníci vám zabaví nejen všechno zboží, zestátní vám i auto!! Doufám, že to někdo vysvětlil bráchovi, který si takto vozí víno z Moravy do sklepa právě té krušnohorské chalupy, vlakem se tam cestuje sakra blbě!

       Ale cementová buzerace nekončí u vína! S otevřenou pusou zírám na zprávy, abych zaregistroval další přidání polen pod žabí kotel! Řezníci nově musí dva dny předem hlásit jakýkoliv dovoz masa. Jakýkoliv! Nenahlásíš, zaplatíš! A teď ta špica: nahlásíš, ale nedovezeš, zaplatíš taky!! Dojez tu šunku...!!! Zlatej Orbán! Jenže kdo by kvůli řezníkům šel svítit tabletem před ministerstvo zemědělství, že?!

       Pamatuje si ještě někdo bazální výcuc rámcových parametrů byvšího Evropského společenství? Když vynechám dnes zcela zapomenuté ideály humanitní (sdílení myšlenek, ovlivnění kultur, volný trh  názorů.... cha chá!!!), byla to svatá trojice Volného Pohybu - zboží, služeb a lidí! Naše současná Nejvíce Proevropská A Prounijní Vláda Co Jsme Kdy Měli prostě zaplula do myšlenkového mainstreamu EU. Jedinou sdílenou ideou současné nové Evropy je tvářit se strašně proevropsky, ale na týmovou souhru kašlat a hrát jen na sebe. A tak tu máme zase cla, ovšem v pokřivené podobě - dovozce neočešeme o clo, ale rovnou zlikvidujeme administrativně kafkovským požadavkem. V televizi se dívám na náměstka ministra zemědělství, jak s úšklebkem ve tváři (nekecám, on se fakt škodolibě šklebí jak tajemník KV KSČ!!) sděluje lidu přiblblému, že když budou řezníci nakupovat u domácích producentů, nemusí hlásit nic!! A čeká potlesk!! Jo, rozumím, jsem všema deseti pro prosperitu prasečkářů! Stejně jako pro prosperitu chmelařů, obilnářů či cukrovarníků zdeptanou a zdusanou evropskou zemědělskou politikou (zkuste si jen tak pro srandu najít, jaká část rozpočtu EU je určena na dotování zemědělství... francouzského, třeba...). Jenže šklebící se náměstek už neprozradí dolním deseti milionům, že spotřebu vepřového pokrývá domácí produkce jen ze čtyřiceti procent... Jo, a ještě perlička - na přímý dotaz redaktora pan ministr bez mrknutí oka sdělí národu, že toto opatření bylo vyvoláno a skončí s účinností protiruských sankcí. Tak tomu říkám společná zahraniční politika... sráčů a pitomců. Nemluvě o tom, že doufat, že Rusové své roční embargo na dovoz potravin zruší, je zcela iluzorní. Takže si zvykejme - opět se budeme mít dobře! Ať chceme nebo nechceme!

      To jsou paradoxy, pane Vaňku!! Stará antibruselská Burma se stane bojovníkem za evropské ideály...

       A jak to dopadlo tedy s tím cementem? No, jak by? Soudruh příslušník štítivě vrátil otci klíče od ruského buicku a jen opakoval - jeďte, jeďte...!! Kdy nám, třeba štítivě, vrátí klíče od naší svobody tihleti Sobotkové? Nejspíš jindy, na svatýho Dyndy...!!

Praha, 2.11.2014