Tak podle Astona (Neviditelný pes) je
chystané mandlování nekrytých eur výsostně politické téma. Tak politické, že se
ho politické strany štítí. Tedy aspoň ty relevantní. O chrlení peněžní krve
bylo napsáno snad vše – naše ČNB, a teď obdobně ECB, dokazuje, jak šedivá je
teorie kravaťáků horních pater honosných budov, a jak zelený je strom
globalizovaného života.
Ale nechme diskusí o předražené dovolené
či zbytečně drahém benzínu. Chtěl jsem psát o osobní zkušenosti s (ne)politizací
problému, který hýbe a bude další desetiletí hýbat našim intimním žitím, aniž
bychom měli šanci se před svým údělem kde v Evropě vrtnout. Před pár dny
jsem seděl na jednání na poměrně vysoké úrovni. Tématem byl dopad nové bankovní
regulace do českého prostředí. Úhelným kamenem evropské bankovní regulace je
tzv. směrnice CRD IV a nařízení CRR. Již těmito mnohasetstránkovými dokumenty
byl výrazně zvýšen tzv. kapitálový poměr. Tedy zatíženy banky – ovšem stabilní
a vyfutrované české jsou ještě vysoko nad tímto požadavkem s prstem v nose.
Na rozdíl od ostatních evropských bank. Od letošního roku ovšem přibude další
požadavek, který se týká bohulibého úmyslu zabránit budoucí sanaci bank z veřejných
peněz. Tomuto požadavku se říká MREL a stanovuje dodatečné nároky na tzv.
způsobilé závazky bankovních domů. Jedná se o pasiva, která by byla v případě
sešupu banky do procesu tzv. resoluce, totální záchrany, použita pro rekonstrukci
kapitálu. Poté, co by regulátor sáhnul na prachy akcionářům, pokud by to k rekapitalizaci
nestačilo, dál by pokračoval „dlouhými“ vklady korporátních klientů, odloženými
odměnami managementu, závazky v rámci skupiny po určitě době splatnosti,
ale především snížením hodnoty bankou vydaných nezajištěných dluhopisů.
Ovšem české banky (tedy české dcery!)
jsou financovány především a hlavně takřka nevyčerpatelnými pasivy v podobě
klientských vkladů, pojištěných, a tedy nezpůsobilých pro rekapitalizaci (což
je zcela v pořádku!). Z čehož plyne, že na rozdíl od ostatních
evropských bank, které neustále bojují s dostatkem zdrojů, jsou české
banky stabilní, solidně kapitalizované, a přitom ještě ziskové,…. v důsledku
toho ovšem mají v podstatě tragický nedostatek způsobilých pasiv, jimiž by
pokryly nový požadavek MREL. Pointa? Aby české banky (tedy především ty
systémové, silná čtyřka) splnily nesmyslný požadavek, budou se muset pustit do
dobrodružství s vydáváním nezajištěných (tedy pro banky především drahých)
dluhopisů (nemluvě o tom, že je otázka, co to udělá s dluhopisovým trhem,
když se na něm více méně v jednom okamžiku objeví třeba za 200 miliard
seniorních nezajištěných bondů?!?!).
Když na tom zmíněném jednání všichni
mlčeli, nedalo mi to, abych se nezeptal, co s touhle kafkárnou budou dělat
státní i nezávislé orgány (dobrá, nebudu chodit kolem horké kaše – ptal jsem
se, co s tím bude dělat ministerstvo financí a národní banka). Nejdříve
jsem si vyslechl, že se mnou určitě nikdo nebude diskutovat o deficitu demokratických postupů v EU a podobné kecy (jako bych se na to ptal). Ovšem pak bylo
konstatováno, že pro pana ministra je požadavek MREL něco tak nepochopitelného,
že nelze očekávat, že by se, třeba v rámci ECOFINU, nějak ozval (přestože
v důsledku se bude jednat o zásek do celé ekonomiky)! A ČNB se jako
regulátor přece nemůže znemožnit tím, že sám proti regulaci vystoupí… Jak v takové
atmosféře nepochopení problému, obklopen mimoidy, čekat, že by se našla aspoň nepatrná
vůle problém politizovat?
Takže zoufalé banky se pokusí přesvědčit
zbytek Evropy, že požadavek MREL bude mít pro českou bankovní industrii zcela
opačný, než zamýšlený dopad. Místo ochrany trhu přinese jeho
rozkolísání, místo stability systémových bank přinese jejich nestabilitu, která
se samozřejmě projeví na nestabilitě celého trhu… Hádejte, jak to dopadne!!
A tak si říkám – ano, banky jsou
takovými New York Rangers současné Evropy – všichni je potřebují, protože
Národní Hospodářská Liga by bez nich byla na odpis, ale nikdo je nemá rád! Ale
jak to vypadá v ostatních oblastech hospodářství? Jiných regulací? Ale
třeba i kultury? Jdou i ostatní regulace proti smyslu a logice našeho žití? A
jak dlouho vydrží to obecné smíření s něčím, co osudově přijímáme? Kvůli
bankám se nikdo ani neuprdne… Kvůli čemu tedy? A ustojíme pak ten smrad? Bůh s námi
(i s námi ateisty!!).
Praha, 24.1.2015