Uprostřed balení a sepisování seznamů neopominutelných věcí a
předmětů se chystáme jako každý rok touto dobou vyrazit na severovýchod. Díky
hradecké dálnici se už naše putování na Jiráskův Hronov nepodobá tahu sběračů hroznů
hněvu z Oklahomy do Kalifornie. Nekonečná jízda po
staré hradecké státní bývala k nepřečkání. Dnes jste v Hradci za půl
hoďky! A pak už to utíká.
Festival sice začal už pátečním off-představením místních
ochotníků. Nejen kvůli rozhovoru s režisérem na webu festivalu mi není moc
líto, že tuto inscenaci Čechovových Tří sester neuvidím. Bohužel, jako každý
rok ale přicházíme o bloky představení z Otevřeno Kolín a jabloneckého
Tanec, tanec… Ne, že by se na prknech Jiráskova divadla odehrávala taneční
představení světových parametrů s choreografií na hraně věčnosti…, ale
tančí v drtivé většině krásné mladé dívky, tančí hezky, a po únosnou dobu!
A mezi pantomimickými etudami se takřka vždy najde něco vtipného. Pamatuji ale
i tichá představení, na která bylo lze klásti měřítka dokonalého zážitku a
zcela profesionálního provedení v tom nejlepším slova smyslu.
V předchozích letech bych přivítal, že program je chudý
na pohádky a vystoupení různých dramaťáků. Leč děti dorůstají, a tak je škoda,
že uvidí jen jednu pohádku. S Matějem ještě stihneme rytmikál od již
slavného brněnského souboru Ústaf. Zachránit nás mohl doprovodný program –
ovšem v parku se odehrají jediné dvě pohádky, a to v pondělí a
v úterý od tří odpoledne, což je opět mimo náš skoup. Připočtu-li
k tomu, že se mineme i s Ruským kroužkem kladenského VADu, i
s rakovnickým monstrpředstavením Šakalích let, napadá mne, zda někdy toto
prokletí dramaturgického se netrefování zlomíme. Nejspíš tehdy, až opět budeme přijíždět
na celý Hronov.
Na druhou stranu to vypadá, že nejen já, ale i K. stihne
úterního Revizora Ty-já-tru Praha. Souboru, jehož loňské Srnky se nám tak
líbily. Jsem zvědav na mladoboleslavské Divadýlko na dlani a inscenaci, kterou
režírovala věčná porotkyně Kateřina Fixová (což představení dodává jistý
bulvární podtext!). Jsem odhodlán přežít Kámen!! Letos to musím dát! Jsem zvědav
na Slováky, kteří vždy přivezou něco zajímavého. Tentokrát se předvede Disk
Trnava (že bychom konečně srovnali prohranou sázku se slovenským prezidentem
AITA/IATA Jožou?).
Zvědav jsem ale také na to, co, jak a kde budeme snídat. Jako
stepní požár se rozšířila informace o uzavření tzv. cukrárny za školou, kde
nejen náš každý hronovský den začínal. Pro neznalce to může vypadat jako
prkotina, ale modří už vědí, že tato změna má rozměr antické tragédie! Snídaně
v době Jiráskova Hronova je rituál, znovuzrození a vyladění se na nový
den. Součástí tohoto rituálu bývalo nejenom plánování přesunů mezi
představeními a snaha zbavit se ranní portugalské pachuti v ústech, ale také
komentování úsilí učitelek hotelové školy dosáhnout co nejvyšší míry entropie,
populárně tedy řečeno „neuspořádanosti“, chceme-li se vyhnout termínu chaos. To
vše je nenávratně pryč i s cukrárnou a přilehlou hotelovkou, o učitelském
sboru nemluvě. Ano, zkusíme se překabátit na cukrárnu na křižovatce, ale nevím,
fakt nevím… (pro případ nouze vezeme papírové a plastové nádobí a ubrus,
abychom mohli diverzovat do ranně opuštěné zahrádky Tritonu a zde pojíst a
popít předem zakoupené saláty, šunky, kyselá mléka a primátory…).
A co tedy vlastně dnes večer nanosím do auta? Hlavně Klárou
zabalené oblečení na 14 dní (co kdyby celé čtyři dny panovaly průtrže mračen,
orkány, písečné bouře, zemětřesení či nálety kobylek – my jsme na vše
připraveni!!). K tomu přibydou deštníky, skládací postýlka a golfky (které
stejně nebudeme potřebovat), dále bereme kopačák a frisbíčko do parku, desítky
nabíječek, bez kterých se naše informační centrála neobejde, redukce na kabelové
datové připojení, šachy, abych zabavil Matěje v Čapkárně, strategickou hru
Démoni Tokya, abychom v Čapkárně zabavili Jardu, člóbrdo, abychom
v parku zabavili Adélku, platební karty, abychom zabavili mne…
Tak, snad už vše dobře dopadne. Zítra načneme náš sedmnáctý
ročník, jako vždy, suchým sektem v Čapkárně a přiťuknutím si na Pumpída.
Mezi představeními nás naleznete nejčastěji zde. Bacha, kolem půlnoci se
přesouváme do Tritonu!
Praha, 4.8.2014
Žádné komentáře:
Okomentovat