Nejen divadlem jest živ člověk hronovský. Takže stejně, jako každého
předchozího roku, jsme nasbírali při letošním ročníku Jiráskova Hronova spoustu
mimokulturních dojmů. Voničku zážitků předkládám dále.
Hlavním a zásadním tématem bylo květnové uzavření hronovské hotelové
školy, a s tím související uzavření cvičného pracoviště studentů
v cukrárně Za školou. Možná se záhy v revue A2 dočkáme komentáře mé
oblíbené recenzentky Aleny Zemančíkové. Obdobně, jako v loňském roce,
třeba do tohoto růžového magazínu přispěje úvahou na téma „Jak vláda
pravicových stran zničila Hronov, o hotelovce nemluvě!“ (má reakce na loňský
článek k dohledání zde na blogu). Je zřejmé, že pro malý Hronov je
uzavření střední školy významnou ztrátou! Ovšem kdo v uplynulých letech
při stravování v cukrošce obcoval s pedagogickým sborem, tušil, že
dny hotelovky jsou sečteny…
Cukrárnu Za školou jsme nahradili snídaněmi v cukrárně U Kubíčka.
Bylo to… no, řekněme dobrodružství. Za školou byla aspoň sranda. Neschopnost
pedagogického dozoru byla pověstná, ale s jistou dávkou schovívavosti také
zábavná. U Kubíčka zbyla jen únavná zoufalost (snad vyjma vděčnosti za ranní
gulášovku). Sobotní výlev jedné z prodavaček: „Už aby ten pitomej Jiráskův
Hronov skončil“, jsem doplnil suchým dotazem ve stylu Julie Roberts: „Vy
nejspíš nebudete placena procentem z tržby?!“
Ale zase – je třeba doplnit opačné zkušenosti!! Čapkárna s tradičně
milou rodinnou obsluhou byla opět nadužívaným útočištěm. Dcera provozovatele,
která o nás spolu se sestrou několik let pečovala, nám přivezla ukázat i svého
dvouměsíčního synka, brut byl vychlazen, nabídka jídel opět větší, výborné
polévky byly k dostání i ve večerních hodinách, toalety i po těch letech
čisté a udržované po celou dobu festivalu. A hlavně – letos jsme mohli sedět i
po půlnoci!
Stejně tak potěšila tradičně dobrá kuchyně na Baště, snaživá Stella, do
nočních hodin otevřený stánek s hamburgery na autobusáku, stánky
v parku, nedělní prodej v lahůdkách na náměstí atd. Kdo si vzpomene
na polomrtvý Hronov ještě před několika lety, liduprázdný park, uzavřené
obchody v centru, ale i dřívější averzi domorodců vůči cizákům, musí být
potěšen stavem přítomným.
K podstatné změně došlo letos i v organizaci divadelních
představení. Zatímco v minulosti se program rozšiřoval do časných
odpoledních hodin, letos bylo zvoleno opačné řešení. První představení začínala
až mezi čtvrtou a pátou hodinou, poslední končilo i ve čtvrt na dvanáct. Pro
nás neseminaristy to nebyla příjemná změna. Večerní program se zahustil, čas
mezi představeními, jindy trávený diskusemi v čapkárně, chyběl. A
samozřejmě chyběl večerní čas na přesuny mezi místními nálevnami.
V hotelu, dříve penzionu Prajzko, našem tradičním útočišti (poté,
co jsme před lety opustili privát u Vašinů), nás ovšem čekaly také změny.
Provozovatel hotelu se mění, takže naše rezervace na příští rok je sice
učiněna, ale uvidíme, uvidíme….
A co Triton?! To je na samostatné povídání, přece!!!!
Hronov – Praha, 11.8.2014
Žádné komentáře:
Okomentovat