Hronov 2016 - o konzumaci

Vzpourou hladových deprivantů by se dala nazvat letošní vítězná revoluce seminaristů proti hromadnému stravování. On vůbec ten nápad vydávat jídlo z várnic ve stanu od počátku vypadal dost mimoidně. Je zvláštní, že hronovským organizátorům to zvláštní nepřišlo. Blbý je, že zvláštní jim nepřišla ani očekávatelná kvalita jídla – jak napsali revolucionáři: syrovou rýži, štěrkové rizoto a bezmasé maso si rozvracet nedáme! Zaplatils předem, tak žvýkej! Inu, jeden ze symptomů svědčících o tom, že Hronov je národní přehlídce už několik let příliš těsný.

Před dvěma lety jsem se pustil do disputace s mně velmi milou Alenou Zemančíkovou. Naše třenice (o níž se paní Alena nejspíše nedozvěděla!) se týkala její teze, že ódeesácký kapitalismus v Hronově selhal. Letos byl termín modifikován na selhavší český kapitalismus (no bodejť by v i-netovém Referendu tuhle tezi nerozmázli přes několik nadpisů!). Paní Alena je velice moudrá dáma, navíc má bezesporu pravdu v tom, že iracionální odpor domorodců proti festivalu je pro nás, natěšené návštěvníky Hronova, velice iritující. Ovšem vinit z hronovského úpadku jakýsi český kapitalismus (to zní jako lidová demokracie!), to mně, přesvědčenému objektivistovi, připadá víc než přitažené za vlasy.

Kapitalismus funguje v Hronově, jako kdekoliv jinde. Ovšem zatímco v Karlíně prodáte i namazaný chleba s máslem, a v Krymské k tomu chlebu ještě přidáte hipsterský příběh, v Hronově, zapadlém újezdě tisíc verst od Stolice, to klopotné úsilí a upachtěná snaha vzbuzuje tu soucit, tu pobavený úsměv. A tak plandáte mezi ochotnou a usměvavou obsluhou v Čapkárně trpělivě čekající, až dopijete devátou lahev sektu, a otrávenou prodavačkou v pekárně nadávající na frontu, která by se bez festivalu nevytvořila. Blanice, která dorazila po několikaleté přestávce, se hodně divila, proč pořád dřepíme v Čapkárně a nevyrazíme někam jinam. Ale kam??

Prastará Hulcova představa o pouličním divadle doprovázejícím oficiální program známá jako Hron-Off se časem podivně zmršila do jakýchsi lidových slavností, kterými ve funkci vytrvalá paní starostka chlácholí spoluobčany. Pamatuji liduprázdný park, ve kterém jsme kdysi trávili krásný čas v disputacích s K., pozorujíce hloučky seminaristů a hartusíce na starostku, proč do parku nepřizve alespoň jeden stánek s párky a pivem… Dvě tři sezóny se pak v parku objevovala ojedinělá divadelní produkce – pamatuji třeba legendární představení Vajce pražských Vosto5 i Bílé divadlo z Ostravy. Poslední roky jsou tzv. doprovodným programem divadelního festivalu rockové či folkové festivaly místních kapel či obdobná obskurní vystoupení. Park Aloise Jiráska je zaplněn stánky všeho druhu a hloučky zadumaných či trénujících seminaristů vystřídala místní omladina trénující konzumaci a opilecký řev. A hned má domorodec další důvod nemít rád festival, protože je to jenom bordel.

A tak až na ten kolaps českého kapitalismu nejde s Alenou Zemančíkovou nesouhlasit. Ten podivný pocit, že nejsme v Hronově vítáni, nenapraví ani trička hronovských techniků s nápisem „Máme rádi Jiráskův Hronov“, ani pofňukávání paní starostky. Národní vrcholné mezidruhové přehlídce amatérského divadla je prostě Hronov dávno malý. Mnozí si to již přiznali. Jedním z důvodů hronovského kapitalistického klopýtání je to, že se v posledních letech toto zapadlé městečko stalo fakticky předměstím Náchoda. Moc by to dřelo, pokud by se Jiráskův Hronov posunul o pár kilometrů?

Asi jo…. Tak naskle příští rok. A neobjednávejte si stravu! Kdo ví, co hronovští vymyslí tentokrát!

 P.S. Uherské Hradiště se po dobu LFŠ dokáže postarat o šest až sedm tisíc účastníků. V roce 2015 se počet ubytovaných na JH radikálně snížil na 161 lidí…

Hronov - Praha, 9.8.2016