Přemítat o manipulaci na divadle mne poprvé napadlo hned při druhém shlédnutém představení v úterní podvečer. Dvě dívky z jaroměřské zušky v krátkém divadle poezie umně spojily Erbenovu poetiku lidových říkadel s explicitními sprostonárodními veršovánkami posbíranými K.J. Obrátilem. Při prvním "mrdání" jsem se ještě zarazil. Pak už jsem se jen chechtal jak blázen. Stejně úlevně, jako vedle sedící jen o pár let mladší mánička. Když se dáma v letech poněkolikáté na nás pohoršeně obrátila, napadlo mne, zda bych se tak chechtal, kdyby se mnou představení hemžící se "čuráky" sledoval i můj jedenáctiletý synek. Pointa krátké hříčky spočívala v tom, že ty dvě panny na senách se jen štajfovaly, která že to má bohatší erotické zkušenosti. Přemýšlel jsem pak o tom, jak jsem manipulován a ubíjen slovy bez hlubšího významu, či vyfutrovanými významem domnělým (jen to vezměte - sluníčkář, klausovec, havloid, kavárna...). A jak mne pak úderné jednoznačné vyjádření rozhodí. Pokusím se to změnit aspoň v dosahu mých sdělení!
Hned druhého dne dopoledne na mne vytáhl Radovan Lipus ze své režisérské krabičky nástroje, jejichž manipulativnost byla až prvoplánová. Jenže představení HRA-NIC-e bylo tak umně vystavěné, že jsem se nechal vést za ruku, jak starej naiva. A ještě posmrkal dva kapesníky.
Na opačné straně stojí představení souboru Relikty hmyzu. Jejich F.Racek mě prostě svou manipulativností odradil a nepustil do hry. A to přitom bylo předváděno divadlo mému vnímání tak blízké. A co říci o politické nástěnce souboru Teď, nádech a leť? Byl jsem chytře zmanipulován vršícími se fakty, nebo jsem se prostě jen dojímal nad osudem lidí uprostřed zbytečné války? (ke všem představením se ještě zběžně vrátím v části věnované jen a jen divadlu).
Jistě by bylo fajn diskutovat o tom, kde končí manipulace a začíná imaginace a jaký je vlastně mezi nimi rozdíl. Nejsem divadelním vědcem, takže to moc neřeším a rád se nechám (s)vést, a nerad odradit. Když Ve smečkách sestupuji do suterénu, nečekám, že osiřím na irském západě, v jiném sklepě v Dejvicích těžko očekávat, že za dveřmi najdu mrtvého racka na břehu jezera kdesi v nekonečné ruské rovině. Jen se těším, že celá ta účastná divadelní banda na mne vyzkouší vše, že ber kde ber mne strhne na svou stranu. A pro mne máte vy všichni mně milí amatéři v tomto stejnou startovní čáru. A jen doufám, že častěji budu sveden, než podveden.
Hronov - Praha, 8.8.2016
Žádné komentáře:
Okomentovat