Celkem jsme letos stihli 76 člověkoperformancí. To odpovídá 27 představením. Opuštěny v průběhu produkce byly jen dvě inscenace. Z doprovodného programu jsme si užili jeden koncert, páteční tritonský řev Janíčka Janka v to nepočítaje. Viděli jsme předváděčky pěti seminářů, ve dvou z nich měla naše smečka přímé zastoupení. Nezaznamenali jsme žádný skandál, jen to založení požáru v Tritonu bylo trochu na hraně. Jo, za vstupenky jsme utratili přibližně 4,5 tisíce korun českých (pro slovenské přátele = 190 eur). Hustý.
O DIVADLE POLITICKÉM
Má ostražitost vůči politickému divadlu v posledních letech lehce ochabla díky několika povedeným inscenacím pražské alternativní scény. Doba vymknutá z kloubů šílí, takže na nás letos čekalo devět (plná třetina všech zhlédnutých inscenací včetně pohádek) politických divadel. Když říkám "politických", tak tím rozhodně nemyslím nějaké lehké aktualizace či glosování politické scény. Příjemným zjištěním bylo, že ty povedené inscenace přivezla divadla mladá, dokonce se na tento tenký led pustily, a úspěšně, i některé zušky, nad nimiž by ostřílený divadelník mohl nos ohrnout. Konkrétně jmenujme zušku ze Štítného ulice v Praze s představením Gerta S (podle předlohy Kateřiny Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch) či zušku z Ostrova (zpracování příběhu devítiletého Yoraman Friedmana a jeho útěku z židovského ghetta). Vždy progresivní Studio Dagmar přivezlo zpracování vzpomínek Natálie Gorbaněvské Osm statečných a ještě scénické zpracování knihy o západočeském Sokolově, knihy, kterou její autor, Lukáš Beneš, označil za první zakázanou knihu nového režimu. I průser se objevil, a to zcela nečekaně v podobě blbého představení renomovaného souboru Geisslers Hofcomoedianten. Více v recenzi Víta Maloty zveřejněné ve Zpravodaji z 10.8. Dodat k ní není co. A z agitky souboru Relikty dokonce dámská část naší výpravy včas odešla (odejít z Myšárny, toť výkon hodný mistra odchodů!).
O VRCHOLECH A VYVRCHOLENÍCH
Je mi to líto, ale na vrchol mého osobního hodnocení letos vlastně nějaké mainstreamové představení nedosáhlo. Z divadel poctivě se probivších až na hronovské finále se do mého osobního trojlístku vrcholných zážitků dostalo dětské taneční studio Light (jak jinak - viz dále kapitolka o dramatické výchově). Už off-vystoupení na dlažbě před divadlem bylo strhující a opravdu výborné. Neumím to popsat, ale to nasazení, s jakým soubor zaplnil obrovský prostor, prostě bralo dech. Vedro bralo dech i přesným tanečníkům, a představte si, jak po tanci na rozpálených žulových deskách vypadala jejich chodidla! Třešinkou pak bylo jejich úsporné, leč skvělé taneční divadlo na motivy Poláčkových Bylo nás pět.
Pro další amatérské produkce už na mé bedně vítězů nezbylo místo. Tedy upřesňuji - české produkce. Protože dalším zážitkem bylo představení slovenských hostů, amatérského souboru Šesť Pé z Partyzánského. Inscenace Svetlo je ako voda bylo vlastně imaginativní hříčkou na motivy krátké Marquezovy povídky. Slováci (a krásné Slovenky!) mě utáhli na vařený nudli!! Oči jsem z nich nespustil a dočkal se druhého stavu dojetí (ten první jsem zažil v závěru představení Kuřačky a spasitelky pardubického Exilu; ale nemohlo za něj ani tak to představení, jako závěrečná Čechovovská existenciální variace...a na Čechovovské konce, to já jsem sebedojímací ufňukaný expert!).
Třetím vyvrcholením hronovské přehlídky bylo inspirativní představení divadla 3D Company "Dobrý proti severáku". Když o této inscenaci s odstupem přemýšlím, musím přiznat, že by mne nejspíše nenapadlo takové divadlo v Praze vyhledat. Dramatizace literárního příběhu dvou lidí, kteří se do sebe zamilují díky výměně elektronických dopisů, to prostě šustí papírem přes celý Vinohrady, Fidlovačku i Jezerku. Příběh mě ale vtáhl, a to především díky oběma protagonistům. Ovšem k vrcholnému zážitku představení posunul především výkon herečky Anny Fixové! To se hned tak nevidí a často nezažije.
Pro další amatérské produkce už na mé bedně vítězů nezbylo místo. Tedy upřesňuji - české produkce. Protože dalším zážitkem bylo představení slovenských hostů, amatérského souboru Šesť Pé z Partyzánského. Inscenace Svetlo je ako voda bylo vlastně imaginativní hříčkou na motivy krátké Marquezovy povídky. Slováci (a krásné Slovenky!) mě utáhli na vařený nudli!! Oči jsem z nich nespustil a dočkal se druhého stavu dojetí (ten první jsem zažil v závěru představení Kuřačky a spasitelky pardubického Exilu; ale nemohlo za něj ani tak to představení, jako závěrečná Čechovovská existenciální variace...a na Čechovovské konce, to já jsem sebedojímací ufňukaný expert!).
Třetím vyvrcholením hronovské přehlídky bylo inspirativní představení divadla 3D Company "Dobrý proti severáku". Když o této inscenaci s odstupem přemýšlím, musím přiznat, že by mne nejspíše nenapadlo takové divadlo v Praze vyhledat. Dramatizace literárního příběhu dvou lidí, kteří se do sebe zamilují díky výměně elektronických dopisů, to prostě šustí papírem přes celý Vinohrady, Fidlovačku i Jezerku. Příběh mě ale vtáhl, a to především díky oběma protagonistům. Ovšem k vrcholnému zážitku představení posunul především výkon herečky Anny Fixové! To se hned tak nevidí a často nezažije.
O DRAMATICKÉ VÝCHOVĚ
Kdysi na pécéčku profesor Císař glosoval představení zušek. Stručně řečeno - konstatoval, že na vystoupení zušek nelze vztahovat stejná kritéria, jako na standardní inscenace. Protože dramatická výchova je prostě jinou kategorií... Po letošním Hronově musím poznamenat, že v této oblasti lze rozpoznat neskutečně pozitivní vývoj. Klára dokonce na FCB napsala, že zušková představení (plus inscenace mladých souborů ze zušek vzešlých) tvořila letos hlavní festivalovou kvalitu. Když si zpětný pohled dostatečně rozostřím tak, aby se slily jednotlivé střepy dojmů, musím uznat, že klasická činohra letos tvořila vlastně jen takovou výplňovou vatu. Vzpomínám, jak jsme kdysi přijímali všechny ty besídky a pohádky předvedené soubory ZUŠ jako někdy milé, někdy trapné zpestření programu. Samozřejmě, že čas od času se objevil malý zázrak. Ale chyběla kontinuita. Hledal jsem, a našel na svém blogu - již v roce 2016 jsme v naší skupince o kvalitě mladých představení s uznáním diskutovali. A myslím, že se potvrzuje náš tehdejší předpoklad, že strmě rostoucí kvalita těchto souborů přímo souvisí s mladými talentovanými pedagogy, často s bohatou hronovskou zkušeností.
O BLONDÝNĚ
Že Eva Suková vystupuje s kytarou pod ochrannou známkou "Blondýna", tak to vím delší dobu. A i když jsem slyšel samou chválu, přiznám se, že nějakou větší váhu jsem tomuto pokusu dobýt folkové nebe nepřikládal. Navíc... no, prostě ta stylizace je mně, radikálnímu feministovi, trochu protivná. Ale i cynickému skeptikovi se holt čas od času přinatrefí pověstné spadnutí dolní čelisti. Vytáhl jsem otrávenou Kláru na noční Blondýnin koncert (začátek v trudnou dobu 23:15!!). Koncert končil v jednu v noci, a my jsem si jej opravdu užili. Mám rád, když lidi něco tak baví, a navíc to "něco" ještě umějí! Na pódiu najednou stála charismatická Blondýna s rozzářenýma očima užívající si pozdní noc spolu se svým publikem. Příjemné hronovské překvapení hraničící se zjevením!
A měl bych aspoň ze slušnosti zmínit předkapelu Kroul - Lechnýř - Písařík. Zprvu jsem chtěl odejít, abych se vyhnul jednomu z trapných sousedských úspěchů. Naštěstí jsem zůstal dřepět a doufám, že pánové mne nebavili naposled!
A měl bych aspoň ze slušnosti zmínit předkapelu Kroul - Lechnýř - Písařík. Zprvu jsem chtěl odejít, abych se vyhnul jednomu z trapných sousedských úspěchů. Naštěstí jsem zůstal dřepět a doufám, že pánové mne nebavili naposled!
Hronov - Praha, 16.8.2018
Anna Fixová
Láska je vždy krásná, když jste s pravou osobou, vy a skutečný milenec. Jsem Mayruris Camplelo Můj přítel se se mnou rozešli a byl jsem osamělý, takže jsem byl nasměrován na velmi laskavý a velké kouzlo zaklínač Dr ADELEKE, který mi pomohl přivést zpět svého milence ke mně a požádal mě o 340 eur za položky potřebné pro kouzlo a dnes jsem s ním teď a my jsme spolu šťastní. Jsem velmi vděčný za to, co jste udělali pro mě Dr ADELEKE můžete E-mail mu aoba5019@gmail.com nebo Whatsapp mě přes +27740386124 .
OdpovědětVymazat