Ohlédnutí za 88. Jiráskovým Hronovem - část druhá, nedivadelně kritická

O SIMONĚ
Tak nám skončila Simona Bezoušková. Podle mého názoru osoba, která se pokusila dát festivalu Jiráskův Hronov modernější švih. Posunout jej zase dál, než se za veleúspěšné dvacetileté období podařilo Milanu Strotzerovi. Hronov má svá omezení, počtem scén, ubytovací i stravovací kapacitou, semináře nepojmou více než 300 seminaristů... Ve srovnání například s Letní filmovou školou (a jak říká Burma - film je přitom mrtvé umění!) je Jiráskův Hronov vlastně drobnou zastrčenou akcí. Těch omezení je ovšem více. Nepominutelným omezením je intelektuální omezení místní komunální generality. Nechci být nespravedlivý, ale paní starostka se v posledních letech stala takovým žabákovitým kultíkem osobnosti. Letos jsme se od ní například dozvěděli, jak celou noc s mistrem Uhdem připravovala JEHO úvodní projev. No to mě poser...!
Nemám pro to žádných důkazů, ale prostě si myslím, že zatímco Milan Strotzer to se starostkou "uměl", nástup Simony do pozice programové ředitelky a hlavně její vize byly pro žabáka neskousnutelné. A tak došlo k vyhrocení do té doby jen probublávajících sporů  o charakter festivalu, o to, zda se bude nadále jednat o přehlídku toho nejlepšího, nebo o sled sousedských činoher, které budou bavit místní sponzory...
Nemám žádných přesnějších indícií, ale prostě si myslím, že Simona Bezoušková ten boj vzdala. Na mapě amatérského divadla je tolik možností, jak se seberealizovat, aniž by jí do toho kecala nějaká žába. A tak se teď na tři čtyři roky zakonzervuje stávající stav. Sem tam se ozve nějaký drzoun, jako letos Vít Zborník kritizující výběr inscenací, ale jinak bude klid. I nadále si divadelní fanoušek užije dvě tři originální inscenace mladých (i starých) alternativců, něco uměleckých výbojů, a pak také voničku činoherních předváděček většinou z roku na rok ne příliš rozeznatelných.
Ale třeba se pak najde někdo oprsklej a zase opráší myšlenku na opravdu velkou reprezentativní žatvu amatérského divadelního dění. Samozřejmě na vhodnějším místě. A hronovští si ponechají krásný tradiční festival ochotnického činoherního divadla. Proč ne? I nadále budou desítky souborů, které si na Hronově rády zahrají!

O TRADICI
Již jsem se otřel o Letní filmovou školu. Do Uherského Hradiště se  sice sjedou tisíce lidí, ale kolik z nich se filmu nějak osobně věnuje? Amatérská scéna je naopak plná tisíců lidí, kteří divadlo provozují, jsou kulturním podhoubím svých obcí, ovlivňují nejen své okolí, ale díky systému postupových a nepostupových přehlídek i sjednaných vystoupení po celé republice šíří živou kulturu. Navíc na každý divadelní soubor se přirozeně nabalují další kulturní aktivity - filmový klub, muzikanti, výtvarníci...
Zdá se mi, že na diskuse o směřování vrcholné přehlídky amatérského divadla je právě teď vhodná doba. Proč? Podle mne se láme éra a střídají se generace. Staří bardi (nejen věkem) odcházejí ze scény, vybírají si "své" přehlídky, na Hronov rezignují. Nebo odcházejí vůbec, bohužel. A semináře Jiráskova Hronova se plní novou generací mladých talentů tradicí zcela nezatížených. Představte si, že většina z nich už netuší, kdo že to emailem pomaloval oponu v divadle, že se hrálo v zušce i na zimáku, proč bylo zrušeno poslední představení Fucking Generation, kde stával Stan d'Art, nebo kde se dalo koupit kakavíčko, co to byl Horror, že rakovničtí večer co večer hráli v Singeru, že na hogofogo večeře tu bylo Prajzko, že se chodilo přes den spát do parku, který byl pustý jak hronovská neděle po ohňostroji. Ještě před dvěma třemi lety bylo nepředstavitelné, že by v nočním Tritonu nebyla fronta... a že by v čapkárně nebyla připravená baterie suchého sektu! No jo, ale změna je ten pověstný divadelní život!
Na druhé straně má pro směřování festivalu generační obměna paradoxně konzervační efekt. Mladí si vytvářejí nové sentimentální tradice, nebolí je blbé inscenace vybrané pro sobotní večer, nemají načtenou kritiku Radmily Hrdinové, Aleny Zemančíkové, Vladimíra Hulce, Víta Závodského, o císaři amatérské scény nemluvě (všimli jste si, že ze scény jaksi vysublimovali včerejší mladí a neklidní, jako třeba Bergman či Šotkovský?). Ti krásní mladí lidé si nemohou pamatovat boje o Hron-Off, které skončily rockovým festivalem v parku a pečeným vepřem na náměstí - jak to decentně vystihl Roman Černík, který jasně terminologicky odlišil "Hronov" jako synonymum pro ten "náš!!", divadelní Hronov, od Jiráskových slavností, což je taková dočesná coby úlitba paní starostky domorodcům (upřímně mne dojal koment pod fcb statusem Amatérské scény, jímž sdílela poslední číslo Zpravodaje, fanoušek se zde bezelstně ptal, kdy se ve Zpravodaji objeví fotografie z pátečního rock festu...). O jakém konzervačním efektu to mluvím? Prostě se domnívám, že pár let  teď potrvá než se nová generace radikalizuje a uzří to, co naše staré oči již s jistotou diagnostikovaly...

O ZPRAVODAJI
Rychle jsem si zvykl na novou festivalovou grafiku (a že mě nejdříve hodně rozhodila). A tedy i na vzdušnější grafickou úpravu Zpravodaje. Je to pecka, přečíst si o včerejším programu již při snídani. Je to radost, zjistit, že se rodí další psavci očividně divadlo milující. Přiznávám, že četba Zpravodaje je pro mne každoročním rituálem, a že se těším na každé vytištěné slovo! Jenže letos těch vytištěných slov bylo nějak málo... Méně než loni... a předloni. Nebo se mi to zdá?? Jo, to oživení Zpravodaje je fajn. Jenžeeee!!! Opuštění principu dvou recenzí mně mrzí, chybí mi krátké glosy k představením i jinému dění... Letos jedna celkem krátká recenze, vox populi jednou obšírné, jindy superstručné, cloud... A to bylo vše. Jako vydavatel porevolučních novin opravdu vím, že to není sranda naplnit ty stránky smysluplně. Přesto si dovolím zvolat - více slov, zpravodajci milí!

Hronov - Praha, 14.8.2018

P.S. A příští rok budeme znovu opakovat tu torturu s objednáváním vstupenek? Fakt? Opravdu? ... Třeba se zablýskne a do Hronova se dostane povědomí o "nákupním košíku"...