Ohlédnutí za 88. Jiráskovým Hronovem - část první, ryze osobní

O POČASÍ

Co k tomu předpeklí ještě dodávat? Snad jen vzpomenout dva roky staré věty prof. Císaře, že přejít hronovské náměstí se vyrovná pohřbu žehem.

O DĚTECH

Bohužel, v tom krátkém čase, co mi na tomto světě zbývá, už určitě nestihnu edukovat všechny ty zoufale neorganizované jedince, co mne obklopují. Například naučit je, co je to "první" týden v měsíci. Nechápu, jaký je problém po těch letech si zapamatovat, kdy se koná Jiráskův Hronov... Tedy že je to první ÚPLNÝ týden v měsíci srpnu! Toto banální pochybení způsobilo, že letos jsme museli na poslední chvíli přeorganizovat naši účast z bezdětné teatrologické studijní cesty na rodinnou dovolenou. Leč vše se v dobré obrátilo!! Adélka nadšená z dětského semináře, Matěj zamilovaný do divadla! Co víc si přát. Tedy až na to, že příštích pár let je máme v jiráskáči, čapkárně, Baště, Tritonu, Jiráskově parku... těsně za zadkem. A pár let teď nebudu stíhat Pécéčko... 

O PRINCEZNĚ A O TOM JEJÍM SEBEVĚDOMÍ

Naše sedmiletá dcera si v několika dnech Hronov ochočila. Tedy ten festivalový. Obklopena kamarády lítala sama po náměstí, zatímco její dospívající bratr se od nás nehnul na krok. Organizovala distribuci kříd pro pomalování dlažby, určovala program semináře a při závěrečné předváděčce stíhala hrát roli, napovídat ostatním, mávat do hlediště i nahodit úsměv fotografovi. Objevila se v několika oficiálních festivalových videích i na fotkách ve Zpravodaji. Její příchod na Baštu, do čapkárny či do Stelly se neobešel bez několika ležérních mávnutí rukou doprovázených pozdravem - a to jak na spřízněné seminaristy, tak na dospělce nějak s festivalem spojené. Takže dalších necelých deset hronovských let mi zbývá prožít bez starostí, protože pak... pak to bude velkej fofr!

O VÝROČÍCH

Už loni jsem prezentoval naši účast jako výroční, dvacátou. Pro sichr jsme mluvili i o té letošní, jako o dvacáté. Protože nejspíše se na prvopočátku obcování s Hronovem už nikdy neshodneme... Úsměvné bylo vyprávění tritonského spolubesedníka, který se chlubil Kláře, že on už patří k hronovskému inventáři, protože je na festivalu popáté... Klára neměla srdce flekovat tou dvacítkou.

O LIDECH

Hronov je vedle potkávání se s divadlem také místem setkávání se s lidmi. Jsou to setkání všemožných druhů, od zběžných po důkladná, od rozesmátých po ... méně rozesmátá. Například s Blanicí se nevidíme celý rok, a přesto během prvních okamžiků navážeme tam, kde jsme loni skončili. Jarda si vypráví s dávnými spoluseminaristy o svých divadlech. Já se naopak ani letos neodvážil oslovit mně milého Milana Uhde (a to už jsem čekal, až před Křídlem složí rozečtené noviny!). Letošní přípitkový kruh se rozšířil o kluky a holky z Ojebadu. Jen velice letmo jsme se potkali s Jožou, ale i to byla velká radost. Příjemný večer jsme před tritonským okýnkem prokecali s medvídkovskou Klárou (Irenou z mé milované Levínského Doubkowy hole mé). A opakovaná setkání s Tajčou? Tak to je většinou veselost náramná! ... V každém případě si myslím, že v příštím roce se pozdravíme zase s novými známými (a naše Adél si tyká i se Sabinou Laurinovou 😊).

ORÁL NA JEVIŠTI

A na závěr této části pro mne úsměvná historka ze závěrečných předváděček jednotlivých seminářů. V rámci organizačního úvodu požádala Simona Bezoušková o vyvedení dětí před necudným vystoupením účastníků semináře PPP o autorském divadle. No, riskli jsme to, takže Matěj mohl shlédnout nesmělý náznak orálního a incestního sexu. Po vystoupení se na nás významně a hlavně vyčítavě díval dlouholetý šéf festivalu Milan Strotzer. Nejsem tak voprsklej, ale fakt jsem mu chtěl říct, že o některých praktikách má náš syn, když ne přesnější, tak jistě srovnatelné znalosti, jako většina členů festivalového výboru...

Hronov - Praha, 12.8.2018

Organizovaný člověk si před festivalem vypracuje přesný itinerář a tak jej nemůže nic překvapit... Skoro nic.