Glosa k předvolebním spotům

       Jsa na antibioticích, odcházím z domova do práce o pár minut později, abych nemusel polykat léky kdesi v mastné tyči mezi Palmovkou a Karlínem. Nastavil jsem si totiž ranní příjem pilulí tak, abych nemusel brzo stávat – takže jsem si lehce zkomplikoval dalších deset dní docházky do kanceláře po vynuceném uschopnění. Leč díky tomuto posunu jsem v TV zřel již podvakráte ranní pásmo předvolebních spotů.

        Čím jsem starší, tím více jsem povznesen nad pitomostmi tohoto typu. Přesto nechápu, proč partaje sami sebe tlačí zákonem do komických scének, ze kterých znovu a znovu mezi ostatními více či méně trapnými režisérskými pokusy se za každou cenu odlišit vycházejí vítězně obyčejné „mluvící hlavy“. A tak se mi chce doplnit známý výrok Winstona S. Churchilla: „Největším argumentem proti demokracii je setkání s voličem“ o dodatek: „Chceš-li zanevřít na stranický systém, pusť si volební spoty“.

       Ono to není jednoduché ani s těmi mluvícími hlavami. Jestliže za jakési mně zcela neznámé hnutí nejdříve promluví zkušená prodavačka iluzí v mnoha hereckých rolích Táňa Fischerová, a vzápětí po ní bývalý primátor Liberce s chlapáckým třídenním vousem, je to strašné srovnání. Probůh, proč jim někdo neřekl, ať nechají mluvit jenom Táňu. Že stejně pan Korytář (příznačné jméno, že?) nikoho nezajímá a se svým výrazem vyděšené lasice těžko může přilákat nějakého voliče. Nebo Bohoušek Sobotků procházející se mým rodným krajem po kavylových stepích, s detailním záběrem na otcovské gesto ruky hladící kavyl chlupatý. V pozadí mocný vrch Oblík, Raná a kopec Milá, a na jejich úbočí jakýsi nápis, něco jako Hollywood na stráni nad LA – stejná bílá písmena, ovšem jiný text. A Bohouš se svým nablblým výrazem usmívajícího se prosťáčka lape ze vzduchu tato několikapísmenná sdělení, aby je uvedl v život, ať se nám to líbí, nebo ne. Akční spot má naopak Topka. Karel Bond na čopru smykem zastaví před stranickou věrchuškou a mluví do mikrofonu. Bohužel, i z tohoto krátkého vystoupení mám jediný pocit – strach, aby to kníže udejchal až do konce! Premiant Mach z mně milých Svobodných bohužel působí …. no jako premiant. A premianti nebývají nejoblíbenější. O špatně sestříhaném vystoupení ultralevičáka Vandase, žoviálně svírajícího mikrofon, škoda slov! Aspoň, že za sebou má Špilas a ne Hradčana!!! Velké zklamání mi způsobili Piráti! Odredovaný předseda sedí v ušáku před hořícím krbem v luxusním salónu, což samo o sobě působí úděsně! I když se nakonec zvedne a jde „konat“, je to konformita z konformit nejkonformnější. Kdyby jej postavili doprostřed jeho dozrávajícího políčka, vedle kytek zaparkovali mohutný soundsystem, v ruce větev a k tomu jednoduché sdělení – vyrazíme s těmi páprdy dveře a pořádně zahulíme, měli by můj hlas stoprocentně!! Takže naštěstí jsem se nakonec potěšil pohledem na Havlovu podobiznu za zády sluníčkového svazáka Lišky, dědice nejlepších listopadových tradic, a vyrazil na metro směrem k mé rodné bance…

Praha, 16.10.2013

P.S. Když se mě nedávno kolega zeptal, koho tedy má volit, odpověděl jsem mu slovy Jiřího Rumla, která použil v jednom komentáři v časopisu Reportér v roce 1968: „Je to prostě jen souboj fyziognomií!“ Takže doporučuji dát na prostou sympatii. Mně sympatické tváře bez ohledu na politický program: Travka Bartoš, Karel ze zámku, Mirka premiérka Němcová. Na druhé straně vidím ty normalizační tajemníky od Zemana, jeden jako druhý vypadají jako soudruh Moučka, všimli jste si toho? No a pak těžko vydýchávám pohled do pléna sociálních demokratů – vždycky mám pocit, že se jedná o sjezd domovních důvěrnic. Politické bandity se snažím ignorovat.