Konečně máme transparentní politickou scénu (pár poznámek v čase těsně povolebním)

Dlouhá léta sleduji povzdechy mediální bardů o netransparentnosti české politické scény. Nebudu se teď zabývat tím, že fňukání novináře nad netransparentností politiků je stejný nonsens, asi jako kdyby mikrobiolog lamentoval nad netransparentností buněčného jádra… Předpokládám totiž, že těsně povolební situace je nám důkazem nové situace, ve které se politika stává záležitostí průzračnou, předvídatelnou a v jistém smyslu přehledně nekomplikovanou.

    Jestliže před třemi lety nemalá část voličů uvěřila panu Bártovi, že Věci veřejné budou i po volbách tou sympatickou stranou starající se prostřednictvím sympatické paní Peak o dětská hřiště a komunitní centra na Praze 1 (bez ironie – v této oblasti se véčkařům a hlavně paní Peak opravdu dařilo!), očekával jsem, že podruhé na vějičku úspěšnému bohatci neskočí, ani kdyby měl v čele své partaje dva Radky Johny nebo tři Martiny Stropnické. A tak jsem teď za naivu nejnaivnějšího! Doufám, že veřejnost rychle pochopila, proč pan Babiš během tří sobotních odpoledních hodin změnil své zásadní stanovisko do vlády nevstupovat, žádnou vládu nepodporovat. Můj názor? No protože mezi vyhlášením voleb a večerní TV debatou se sešlo vedení jeho hnutí. A tak úplně v jasných konturách vidím, jak si pana Babiše vzal stranou nejspíše pan Stropnický (dříve diplomat, ředitel sekce na zamini, ministr kultury, ředitel divadla, aktuálně chudý herec) a tiše, ovšem naléhavě mu šeptá do ucha:  „Andreji, my si můžeme říct o osm ministerstev!! Možná o deset!! To máš mraky zaopatřených a vděčných lidí! Já bych se třeba obětoval zase na tu kulturu“… Zcela transparentně také vidím, co se nejspíše dělo ve více než 40 rodinách nových ANO-poslanců: „Mámo, jsem tam!! Konečně si také užiji já!! A ten náš kluk? Ať už na ten pracák nechodí, udělám z něj asistenta! No mně né, to by se do mě pustili novináři. Ale řeknu Frantovi z vedlejšího okresu. A taky budeme potřebovat spoustu lidí do aparátu, když teď budeme mít ten státní příspěvek! A jestli nebude Andrej blbej, tak mraky lidí na ministerstva… Ježiš, já jdu brnknout Martinovi, ten bude na kultuře, ty jsi přece v té městské knihovně, nějaká sekce knihoven na ministerstvu určitě bude!“

    Pamatujete na obálky, které pan Bárta rozdával svým véčkařským poslancům? Tedy těm, co odmítli všechny ty všemožné náhrady a slíbili voličům, že oni vyžijí se základním poslaneckým platem? No ono se to dobře slibuje, pokud máte jiné nadstandardní příjmy. Nikdy jsem nepochopil, proč by měl poslanec třít nouzi s bídou. A po pár měsících v parlamentu? Když tito čestní zjistili, že poslanec Sobotka si z náhrad našetřil na mnohamilionový byt? Že i komunista Opálka létá z Ostravy letadlem, a oni mají jezdit po Praze mezi bezdomovci tramvají, a ještě za své? Tak to zcela transparentně muselo skončit u Bártových obálek! S tím, že se to vrátí, až těch svých pár poslanců pan předseda postupně umístí do státní správy či státem kontrolovaných firem. Posun v transparentnosti je díky panu Bártovi zřejmý – předpokládám, že pan Babiš za pár týdnů bude mluvit úplně jinak – tedy až se sejde poslanecký klub a Babišovu sluchu dojdou i jakobíni z okresů.

    Nejtransparentněji se chovají sociální demokraté! Již minimálně rok sledujeme, jak pan Hašek okopává kotníky předsedovi strany. Je tak transparentní, až z toho bolí oči. Proč bychom tedy měli být překvapeni z toho, jak zaříznul Sobotku ani ne 24 hodin po vyhlášení úplného volebního výsledku? Takže napříště bychom se měli smířit s tím, že má-li něco chobot jako slon, troubí to jako slon, je to velké jako slon, nejspíše to BUDE slon!

    Když jsem u socialistů, tak ještě jeden důkaz transparentnosti. Měli bychom napříště počítat s tím, že když nějaká partaj mluví o volebním zisku NEJMÉNĚ 35%, je jasné, že se stěží přehoupne přes dvacítku. Stalo se to Paroubkovi, stalo se to Sobotkovi, ještě jednou, a máme tu nové transparentní pravidlo!

    Výsledek první přímé volby prezidenta republiky jsem přijal celkem v klidu, maje důvěru v soudnost zkušeného muže, zkušeného politika, i když mně zrovna ne ideologicky milého. Nebyl jsem slepý, jen jsem zavíral oči před další transparentní skutečností – je-li někdo zapšklým ješitným starcem, nečekej od něj racionální rozvážnou politiku, vstřícnou, prováděnou s nadhledem muže, jenž s úsměvem ignoruje rozmíšky blbečků z Malé Strany. Tak máme prezidenta, jenž zcela transparentně míchá gulášem českého politického kadlubu a tahá z něj postavičky jednoznačně mastné a prosolené, jak papoušek nablblé planety z oprýskané krabice.

    Apropó prezident… Jedno transparentní pravidlo zafungovalo skvěle. Podpoří-li český prezident nějakou partaj, je jisté, že půjde do kytek. Tedy ne prezident, ale ta partaj. A že toto transparentní pravidlo zafungovalo jednoznačně, z toho jsem nadšen. Protože typologie okresních komunistických tajemníků včetně jejich vnitřního osobnostního uspořádání a (ne)vychování je na Rusnokově (Zemanově) vládě a kandidátech SPOZ vrcholně odpudivá. Určitě se v mnoha konkrétních případech mýlím, ale obecně si dovolím konstatovat, že mi tato parta splynula do transparentně nechutné hmoty.

    Takže nejen díky uvedeným příkladům se mi česká politika jeví velmi transparentně, dokonce předvídatelně. A abych nezapomněl – o nových předčasných volbách se mluvilo zcela vážně už v sobotu večer. Zcela transparentně…

Žatec/Praha, 28.10.2013

Aktuální Post Scriptum:

Paní Vlasta Bohdalová, členka předsednictva ČSSD k aféře Sobotka vs. Hašek:

„Když Sobotka pořád mluvil o vítězství. Nejde o to, že jsem se do sněmovny nedostala, ale my jsme v jižních Čechách udělali kus práce a těšili se třeba na pět mandátů. A máme tři!“